Editorial
Březen 2008

Je začátek února 2008 a přinášíme 2.číslo tohoto magazinu. Tentokrát je vydání rozsáhlejší a informace, i když populárně v něm podané, trochu odbornější. Ne snad zase tolik, aby již odradily některé čtenáře. To bychom si nepřáli. Ale ze svých předsevzetí a zde zveřejněných našich přání zase tak moc slevit nehodláme.

Ohlasů na 1.číslo nebylo málo, ale ani mnoho. Všechny byly zato příznivé, ale „nechvalte dne před večerem“, jsme teprve na začátku.

Ankety se například zúčastnilo, do konce ledna , jen 8 odvážlivců. Otázky byly správně zodpovězeny jen zčásti. Jen jedna odpověď byla přesná. Nebyla to lehká soutěž a ani ta současná není o moc lehčí. Vítězem se stal p. Jan Špatný a my ho prosíme, aby si vybral z naší nabídky knihu po jaké snad i touží a poslal nám adresu. Odpovědi měly znít asi takto:

1. při protivětru se rychlost letu vůči Zemi sníží a doba letu do cíle prodlouží, pokud se nezmění poloha letícího stroje vůči směru letu. Když se ale například úhel náběhu zmenší, ve snaze zachovat přibližně původní rychlost vůči Zemi, zhorší se klouzavost i klesavost stroje a vzroste spotřeba paliva nebo větroň začne rychleji ztrácet výšku. Záleží na jeho schopnosti pronikat kupředu při vyšších rychlostech, na což má vliv, mimo jiné, profil nosné plochy.

2. jestliže bude rychlost protivětru stejná jako původní rychlost stroje za bezvětří, letadlo se bude vůči Zemi pohybovat směrem dolů a sice rychlostí klesání, která odpovídá jeho poloze v ovzduší. Za předpokladu, že rychlost větru bude alespoň tak veliká jako je minimální rychlost letu letounu. Pohyb to však nebude nijak elegantní a ani příliš bezpečný, viz některé nehody při svahovém létání.

3. když bude rychlost větru vyšší než původní rychlost letu, letoun může vůči Zemi couvat se zhoršenou klouzavostí i klesavostí. Není to také příliš bezpečný a obecně doporučitelný pohyb, ale možný je a byl i vícekrát odzkoušen. My ho nijak výrazně nedoporučujeme.

Protože více čtenářům nedal asi pojem aerodynamického středu spát, je tu stručné povídání o tom jak je tomu u nosných ploch a pak i letounů, včetně jednoduchého experimentálního ověření pro zjištění přibližné polohy A.C. Zatím obcházíme kolem stability letu, s čímž A.C. úzce souvisí, trochu jako kolem horké kaše, abychom, proč to nepřiznat, některé naše příznivce nepolekali a neodradili. Zanedlouho přiměřeně, ale stále ještě populárně, „přitvrdíme“.

V kapitole „Co je co,…“ nakousneme otázky proudění kolem těles z pohledu velikánů fyziky a matematiky 17. až 19. století, bez nichž bychom nebyli tam co jsme. Je tu první naše zmínka o Bernoulliho rovnici a co z toho například plyne pro měření rychlosti letu.

V tomto čísle přinášíme první díl z „aerodynamického podsvětí“, který souvisí s tvořením profilů nosných a ocasních ploch, listů vrtulí a rotorů a případně dmychadel. Bude možná pro malou část čtenářů působit trochu nesrozumitelně, ale chceme tím, mimo jiné, ukázat co se zhusta děje kolem nás, aniž bychom o tom měli přiměřené povědomí.

Pak je tu velmi stručná zpráva o znovuzavádění pohonu letounů pomocí elektromotorů, tak jak tomu bylo a je dosud u vzducholodí. Vzpomeňte za šest až osm let, až tento způsob pohonu bude rozšířenější, kde jste o tom četli, možná poprvé.

Dále tu na vás čeká malé připomenutí jak to asi je se skutečnými a teoretickými tvary profilů ploch, co z toho vyplývá a co jsme o tom intuitivně poznali již dříve. Je to první část. Ještě jsme doplnili minulou informaci o profilu pro modely letadel a rozšířili ji o jeden další, včetně stručného doporučení na uspořádání žeber a nosníků a případně i prostředků ovlivňujících proudění(turbulátorů) na horních stranách křídel.

A konečně je tu stručné pokračování o tom jak to bylo v pionýrských dobách letectví na konci 19. a na samém začátku 20. století, doplněné mnoha fotografiemi a náčrty.