Akademie letectví :: číslo 06 / 2008 / článek Dávná konstrukční soutěž CIAM-FAI
e-magazín Akademie letectví

Dávná konstrukční soutěž CIAM-FAI
a tehdejší doba

Jsem natolik bohatý věkem, že si mohu dovolit zavzpomínat na věci již dávno minulé u nichž jsem byl. Jedna z nich se udála v letech 1972 a 1973.

V roce 1972, bylo to někdy na jaře , jsem byl požádán ing.Jaromírem Schindlerem, tehdejším předsedou „Ústřední modelářské rady Svazarmu“, abych se pokusil ve lhůtě několika měsíců navrhnout odzkoušet a vyrobit dva exempláře kluzáku A1 pro soutěž vypsanou CIAM-FAI. Rád jsem to udělal a to za pomoci Stanislava Prokeše a Oldřicha Opy a návrh jsem v listopadu 1972 ing Schindlerovi odeslal. Kluzák je na obr. č.1,2 a 3. Dostal název „Zenit“. Kluzák jsme testovali v červenci a srpnu 1972 přibližně jedním stem startů v proměnlivém počasí. Dosahované výkony a letové vlastnosti byly u tzv. školního modelu pro začínající letecké modeláře, což bylo posláním této soutěže, nadprůměrné.

Náš návrh, podle předchozích obrázků byl poslán do Paříže. Model pak odvezl čs. zástupce na zasedání CIAM-FAI, kde ho s malými obtížemi sestavil(křídlo bylo dělené a spojené ocelovým drátem) a předvedl komisi.

Do soutěže v Paříži bylo podáno šest návrhů. Zvítězil model „Starstream“ Američana D.Lindstruma. Jako druhý se umístil anglický model. A my jsme skončili na třetím místě. Na obr.č.4 je kopie diplomu za toto umístění. Modely ze Švédska, Irska a Rakouska nebyly pro neúplnost zaslaných podkladů hodnoceny.

Vítězný americký model byl celobalzový s profilem typu „Jedelsky“ v neděleném křídle, které mělo vzepětí tvaru „U“. Přední část trupu byla vyztužena překližkou. Jeho další osud je mi neznámý.

Princip Jedelského profilů je uveden na obr.č.5 nahoře.

My jsme ještě postavili nejméně tři obdobné modely A1 jednoduché koncepce. Pracovní skupina „Ústřední modelářské rady Svazarmu“(Vydra, Metz, Vitásek, Kalina, Lněnička) měla v září 1973 posoudit čs. návrhy do soutěže CIAM-FAI a jiné návrhy předpokládané pro využití v JSBVO.Tato hrůzostrašná zkratka představovala „Jednotný systém branné výchovy obyvatelstva“ do níž letecké modelářství také spadalo. Co z toho dále vzešlo si již nepamatuji. Myslím, že se z toho mnoho nevyužilo, protože nikdo od nás nic dalšího nepožadoval.

V předchozím obrázku jsou také naše návrhy profilů křídel přibližujících se postupně konečnému soutěžnímu řešení. Z nich jsme nakonec zvolili variantu mezi „E“ a „F“.

Na obr.č.6 je náš návrh na kluzák A1, nazvaný „Plameňák“, do jehož křídla jsme použili profil s rovnou spodní hranou.

Na obr.č.7 je jiná A1, s názvem „Pelikán“, u níž byly k sestavení křídla i VOP použity pouze smrkové nosníky a překližkové pásky šířky 5mm.

Z obr.č.8 jsou patrné tvary a rozměry jiného kluzáku A1 pojmenovaného „Čáp“. Ten jsme postavili až po „Zenitu“. Použili jsme varianty profilu „F“ z obr.č.3. Výkony se zlepšily aniž by utrpěly letové vlastnosti.

V době kdy jsme se soutěže FAI zúčastnili začaly se častěji objevovat snahy ve Svazarmu, v němž musely být modelářské odbornosti organizovány, o poskytování informací i materiálového zabezpečení začínajícím modelářům. Bylo to období na něž dosud někteří pamětníci vzpomínají s nostalgii. Nepřipomínají však již, že to byla doba kdy se zase nehodilo být příliš aktivní, protože to bylo nápadné a tím pádem podezřelé. Já jsem se přesto také zčásti této aktivity zúčastnil a sestavil jsem několik písemných podkladů pro modelářské orgány, které měly o dalším případném rozvoji leteckého modelářství rozhodnout.

Byl to podzim roku 1973 a stavebnic bylo velmi málo. Troufám si uvést zlomek z těchto informací, aby mohlo být lépe posouzeno proč jsme to dělali a také to, že jsme to udělali tak jak je na přiložených skicách modelů A1 uvedeno, i když bychom to velmi rádi udělali jinak:

„ při návrhu modelu vycházíme mimo jiné z vlastností a mechanických hodnot dostupných materiálů. Ne vždy je respektování momentálních materiálových možností omezováním tvůrčí fantazie. Podmínkou nutnou, nikoliv však postačující, je dostatek seriozních informací nebo vlastních zkušeností, znalost a respektování základních pravidel z mechaniky těles a tekutin.

Smyslem našeho snažení bylo poukázat na některé možnosti návrhu a konstrukce malých volně létajících modelů, při využití dostupných materiálových možností na straně jedné a zjednodušením stavby dosažení nejméně průměrných výkonů na straně druhé.

Přestože vývoj v tomto směru není ještě ukončen, jeví se již dnes jako optimální postup vhodný pro jednotlivce i pro skupiny způsob stavby modelů ze stavebnic s maximální možnou mírou prefabrikace částí, dílů, uzlů a potřebných detailů. Nelze k tomu účelu navrhovat stavebnice obsahující pouze předtištěná nebo prefabrikovaná žebra, nosníky, překližkové desky a balzová prkénka. I když jsme rádi, že alespoň nějaké takové stavebnice jsou k dispozici. Nicméně by mělo být v souladu s technickým pokrokem zavádět do výroby stavebnice jejichž pracnost by byla oproti stávajícím poloviční nebo ještě menší.“

To jsme sepsali a poslali příslušným orgánům Svazarmu v roce 1973 a nic se nestalo, protože ve společnosti a také ve Svazarmu, polovojenské organizaci, začala fungovat normalizace a naše návrhy příliš vyčuhovaly z normy. Je třeba ještě dodat, že krátce před tím začala fungovat česká provozovna pro modeláře s názvem „MODELA“.

Dnes je to již úplně jinak a s tou dobou nemá smysl se srovnávat. Chtěl jsem ji jenom trochu připomenout.

Dopovím k tomu ještě to, že to bylo přibližně tehdy kdy CIAM-FAI registroval pouze 4 kategorie volně létajících modelů, 3 kategorie upoutaných modelů a 2 – 3 kategorie radiem řízených modelů. To se však v průběhu krátkého období začalo prudce měnit a dnes je kategorií podle CIAM-FAI mnohem více než dvacet. Nemluvě o mnoha kategoriích „domácích“ provozovaných jen u nás, ale i v jiných zemích.

Malé bezmotorové modely letadel, z nichž některé jsem zmínil v tomto článku, jsou však stále ještě dost vhodným vstupem do dobrodružství zvaného letecké modelářství i letectví pro začínající adepty v oboru létajících strojů.

Mnozí dávají dnes přednost hned zpočátku dálkovému ovládání modelů letadel, čímž si většinou způsobí zbytečné komplikace pramenící z naivního přístupu k nim. Protože „je to prý jenom letadlo, tak co?“. Jak nedokonalá představa to je, se jim ukáže vzápětí, když zápolí s motorem, vrtulí(kterou někdy nasadí obráceně), úhlem nastavení nosné a vodorovné ocasní plochy, polohou těžiště atd. Ale asi to tak trochu má být, protože doba je překotná a skoro všichni chtějí být mezi prvními.

A proto jim přeji úspěšný vstup a hlavně delší setrvání u tohoto hobby, protože letecké modelářství velmi účinně pomáhá vytvářet předpoklady pro dosažení úspěchů ve všelikých jiných technických a technologických oborech.

Přílohy:
2 fotografie(autorem jedné z nich je pan O.Šaffek)
1 kopie diplomu FAI
5 náčrtů A4

Jaroslav Lněnička
6.5. 2008
e-magazín Akademie letectví :: © Jan Janovec, © Jaroslav Lněnička :: akademie@airspace.cz