16th FAI EUROPEAN UNLIMITED AEROBATIC CHAMPIONSHIP
Hradec Králové, Czech Republic 2008, July 5th – 13th

Na hradeckém letišti se opět po třech letech pořádá mistrovství Evropy akrobatických letadel, tentokrát bez omezení. V předchozích letech 1995 a 2005 to byla pouze kategorie „advanced“.

Před zahájením této soutěže jsme měli možnost podívat se na některé soutěžní stroje, které již několik dní od rána do večera rozrážely svými tvary ovzduší nad hradeckým letištěm a vytvářely různé pohybové figury. Při některých z nich kvílely nesymetricky zatěžované vrtule vydatně.

Protože toto číslo Akademie vyjde sice ještě před skončením soutěže, ale až po jejím zahájení, dovolujeme si, i bez požehnání organizátorů, na ně zde upozornit tím ,že zveřejňujeme několik fotografií se záměrem zaměřit se na zvolený detail a podpořit tradičně nedostatečnou a tím málo účinnou propagaci takové významné akce.

V následujícím obrázku je francouzský stroj se souměrným profilem křídla, jehož tvar byl a občas ještě je využíván i u akrobatických modelů letadel. Za jeho původce by mohl prohlášen prof. R. Eppler. Maximální tloušťka tohoto profilu je cca 14,5% a nachází se poměrně blízko náběžné hrany křídla. Všimněte si také ocelové trubkové konstrukce na konci křídla, která napomáhá pilotovi dodržovat úhly stoupání v některých figurách.

V dalším obrázku je jiný akrobatický stroj, který se mi nepodařilo identifikovat. Byl celokompozitové konstrukce. Pohyblivé části ocasních ploch byly potaženy tkaninou.

Na jiném obrázku je koncový profil listu vrtule téhož stroje s max. tloušťkou kolem 5% a s prohnutím asi 2,3%. Obě geometrické charakteristiky jsou posunuty do dost značné vzdálenosti od náběžné hrany.

Koncový profil listů vrtule letadla Su-26M3 z následující fotografie má maximální tloušťku také asi 5% a prohnutí se zdá být trochu větší, cca 2,5%, než u předešlého stroje. Maximální tloušťka i prohnutí jsou posunuty do cca 65% hloubky profilu. To ukazuje tento obrázek.

Tato fotografie přibližuje tvar koncového profilu křídla také na Su-26M3. Ten má maximální tloušťku kolem 12,5% v cca 24% hloubky. Přední část profilu je vybavena dost velkým poloměrem náběžné hrany.

Na další fotografii, u francouzského Su 31, si můžete všimnout aerodynamického křížení profilů křídla. V jeho středu je tvar profilu podobný původním profilům Žukovského,se zřejmě větší tloušťkou než asi 15%.

Následující foto zobrazuje koncový profil křídla Su 31 s maximální tloušťkou kolem 14,5%.

Tato fotografie obrací pozornost na široká vybrání povrchu křídla v místě náběžných hran křidélek, které pravděpodobně slouží i jako klapky(takže by to měly být flaperony). Takovéto řešení zřejmě usnadňuje krkolomné obraty kolem všech tří os letadla, aniž by došlo k nebezpečné ztrátě ovladatelnosti, protože při výchylkách může vzduch proudit otvírajícími se mezerami, bez velkého nebezpečí, které by způsobilo neovladatelné totální odtržení proudu od křídla, kde by takové mezery nebyly. To je ale jen naše domněnka. U větroňů taková „kovářská“ řešení budete hledat marně, protože zde je hnací silou pouze potenciální energie stroje. Motor chybí.

Tak to bylo naše přiblížení některých detailů akrobatických strojů, které jsme měli možnost si několik dnů před zahájením soutěže prohlédnout v hangáru hradeckého letiště. Nebyl tu skoro nikdo kdo by nám poskytl nějaké informace, takže nezbývá než vzít za vděk našimi poznámkami. 2.7.2008 J.Lněnička

Malý doplněk k 16.Mistrovství Evropy unlimited akrobatů
v Hradci Králové – červenec 2008

Chtěli bychom ještě trochu přiblížit několika obrázky stroje, které se zúčastnily tohoto klání na hradeckém letišti.

Je to CAP 232 na prvním a druhém obrázku. Všimněte si čtyřlisté vrtule, kterou jiný stroj neměl. Podívejte se také na koncový profil křídla.

Na dalším obrázku je to známá EXTRA 330. Na ní, podobně jako u ostatních, se pokuste odhadnout úhel seřízení křídla a VOP. Zdá se být nulový nebo této hodnotě velmi blízký.

V nedělní polední ospalé přestávce a dusném parnu , po zahájení soutěžních letů, jsem posbíral další obrázky, z nichž některé předkládám.

Je to pohled na neúplnou garnituru zúčastněných létajících strojů, které byly rozmístěny na ploše i v hangáru.

Na dalším obrázku je poněkud, alespoň pro mě, překvapivá změna ocasních ploch, myslím, že to byla Extra. Autoři z Portugalska, jejichž podpis je neopomenutelný, sáhli k řešení vzpěrového uspořádání VOP i SOP, s profily rovných, tenkých desek.

Porovnejte to s profilem VOP použitým v CAP 232 v následujícím obrázku. Jsou to, ve srovnání s předchozím obrázkem, dvě diametrálně odlišná řešení, jejichž zhodnocení a z toho plynoucí účinky se neodvažuji ani nadhodit.

Na dalších dvou obrázcích je to CAP 231 a Extra 300S.

Tyto i další stroje, stejně tak jako část mistrovství, si můžete prohlédnout sami na hradeckém letišti, kam je vstup volný a diváků zatím méně, než by slušelo takové akci.

Náš magazín vychází již 8.7.2008, aby vás do Hradce navedl prostřednictvím těchto dvou krátkých reportů.