Akademie letectví :: číslo 07 / 2008 / článek Elektrokluzák Rorýs 20
e-magazín Akademie letectví

Elektrokluzák Rorýs 20

Na připojeném obrázku je snímek přední části kompozitového trupu a ocasních ploch pro kluzáky poháněné elektromotorem o rozpětí 1800 až 2350mm. Ten jsme navrhli a vyrobili společně s výrobnou F3J a F3B modelů „Pazderka-Fusek“ z Hradce Králové. Délku trupu je možné upravovat podle zakoupené uhlíkové trubky a rozpětí nosné plochy.

Přední část trupu je navržena tak, aby do ní mohl být umístěn motor řady „400“ nebo po nepatrné úpravě (zkrácení) nějaký jiný, větší, o vnějším průměru do 34mm a přepokládaném příkonu do cca 400W. Zdrojem energie mohou být buď 2-3 LiPol články nebo 7-10 NiMh článků. Předpokládaná kapacita alespoň 1200mAh.

Hmotnosti modelů by neměly převyšovat výrazně 550g pro rozpětí kolem 1 800mm a výrazněji než asi 850g pro rozpětí kolem 2 300mm. Pak je možné dosahovat stoupavostí asi 4 m/s s motorem „400“ a až asi 13 m/s s motorem o příkonu 300W. U pohonné jednotky není uvažován reduktor otáček, i když je jeho použití možné. Vrtule by mohly mít průměry mezi cca 170mm („400“) až 225mm (jiné vyšších výkonů) v závislosti na parametrech motoru.

Na dalším obrázku je příklad možného řešení elektrokluzáku s uvedením tvarů a hlavních rozměrů společně s profilem nosné plochy a ploch ocasních.

Následuje fotografie s trupem a třemi křídly, která na něm byla testována. Velikost ocasních ploch zůstávala stále stejná. Pokud hmotnost nepřesáhla výrazně 650g bylo obtížné udržet kluzák ve stoupavém letu tak, aby nepřecházel do přemetu i když byla osa motoru potlačena o cca 3o.

Jedna z prve uvedených kombinací trupu s křídlem je na dalším obrázku.

Pak je ještě připojen diagram přibližných hodnot stoupavostí prve zmiňovaných středně velkých modelů poháněných elektromotory. Jedná se pouze o orientační informace o tom co lze očekávat ve stoupání, máme-li k dispozici různě výkonné motory pro podobné kluzáky o různých hmotnostech.

Předpokládaná hodnota celkové účinnosti pohonné jednotky(motor + vrtule) byla uvažována kolem 42% a průměrná klesavost v klouzavém letu s minimálním opadáním kolem 0,45m/s. Někomu se může zdát uvedená celková účinnost nízká. Připomeneme pouze, že celková účinnost vrtulové pohonné jednotky se spalovacím motorem je, v přepočtu na energii obsaženou v palivu, nižší než 20%. Ještě dodáváme, že značný vliv má i správně zvolená vrtule. Nevhodný průměr vrtule má významnější vliv na celkovou účinnost jednotky než její stoupání.

Na svislou osu jsou vynášeny příkony, nikoliv výkony, pohonných vrtulových jednotek a na osu vodorovnou pak přibližné maximální stoupavosti, jichž by bylo možno dosáhnout v přímém letu.

Tento příspěvek je určen jako rámcová „kuchařka“, ač ten výraz nerad používám, hlavně těm, kteří by rádi sami stvořili svůj malý létající stroj a mají zatím jen mlhavou představu o tom co a jak může nebo má nastat. A co si pro to mají opatřit v prodejnách nebo sami stvořit..

Jaroslav Lněnička
30. 6. 2008
e-magazín Akademie letectví :: © Jan Janovec, © Jaroslav Lněnička :: akademie@airspace.cz