Letadla nebo i modely letadel?
Aneb jak se mohou vejít na české nebe všechny létající stroje aniž by si překážely

Rád bych se hlouběji věnoval otázce, co je to model letadla a jak se liší od skutečného letadla. Důvod je zcela jednoduchý. Zákon č. 49/1997 Sb., o civilním letectví …, totiž definuje pro své účely letadlo jako „zařízení schopné vyvozovat síly nesoucí jej v atmosféře z reakcí vzduchu, které nejsou reakcemi vůči zemskému povrchu. Pro účely tohoto zákona se nepovažuje za letadlo model letadla, jehož maximální vzletová hmotnost nepřesahuje 20 kg.“. Text tedy pracuje s pojmem model letadla, který není nikde blíže specifikován.

A. LETADLA

Podívejme se na obsah první věty. Letadlem je zde míněno jakékoliv zařízení (mechanismus určený k vykonávání nějaké činnosti), které létá ve vzduchu díky své schopnosti přeměnit jeden druh energie v jiný, nesoucí jej v atmosféře právě tím, že využívá reakcí vzduchu. Je tedy jedno, zda vztlak vznikne díky pohybové energii vyvolané prouděním vzduchu okolo profilu křídla, rotoru, nebo vrchlíku padáku (aerodyny), či vlivem hydrostatického vztlaku jako je tomu u balónů (aerostaty).

Obecně se tedy mezi letadla řadí všechny stroje vyjma raket a satelitů, neboť ty nevyužívají ke svému letu reakcí vzduchu. Přitom nerozhoduje ani způsob řízení letu takového letadla. Letadlo tedy může být vzhledem ke své definici za letu i zcela neřízené, pokud má dostatečnou zásobu statické a dynamické stability.

Dále považuji za nutné uvést, že letadla se povinně zapisují do leteckého rejstříku. Výjimku tvoří skupina letadel označená zákonem jako sportovní létající zařízení. To je zákonem definováno jako „maximálně dvoumístné letadlo nebo sportovní padák, určené k létání pro vlastní potřebu nebo potřebu jiných osob za účelem rekreace, individuální osobní dopravy, sportu nebo výcviku pilotů, které není uskutečňováno za účelem dosažení zisku, s výjimkou výcviku pilotů, letů závěsných a padákových kluzáků s pasažérem a seskoků sportovních padáků s pasažérem.“ Tato sportovní létající zařízení se zapisují do samostatného rejstříku. Přitom výčet druhů sportovních létajících zařízení není taxativně vymezen.

B. MODELY LETADEL

A teď přejděme k pojmu model letadla. Ten svojí nějakou přesnou definici v zákonu č. 49/1997 Sb. nemá. Přesto by s takovým pojmem měla umět česká legislativa pracovat. K výkladu takového zákonem nedefinovaného pojmu se přistupuje dle obecného chápání jeho významu. K tomu nám pomůže slovní oklika přes pojem modelářství. Tím je myšlena výroba abstrakce nějakého reálného předmětu. Přitom může jít jak o profesionální činnost, tak i koníček. Abstrakcí může být jak jen napodobenina tvarová, tak i funkční zmenšenina. Rozhoduje pouze účel jejího použití. Abstrakce je tedy tímto modelem. V tomto dále nespecifikovaném výkladu by však byly modelem letadla i létající repliky skutečného letadla, jaké jsou například využívány při vystoupení Létajícího cirkusu.

Proto je třeba dále zaostřit pohled na oblast leteckého modelářství, které je chápáno jako hobby aktivita spočívající ve stavbě relativně malých modelů letadel, které nejsou určeny k přepravě osob ani nákladů. Přitom nerozhoduje, zda byl model letadla vyroben komerčně nebo ve volném čase modelářem, zda jde o funkční létající model nebo jen přesnou nefunkční napodobeninu nějakého skutečného letadla. Modely letadel se tedy dělí na nelétající napodobeniny a létající modely letadel. Skupina létajících modelů bude množinou, která nás bude zajímat ve vztahu k zákonu o civilním letectví a podmínkách jejich provozování. Nelétající modely totiž neplní obsah první věty definice letadla ve smyslu zákona.

Nesmíme zde však zapomenout na ještě jednu modelářskou odbornost, kterou je raketové modelářství. To ke své činnosti také využívá vzdušný prostor a pro návrat většiny svých modelů využívá právě taková zařízení, která odpovídají obecné definici letadla. Proto pod pojem modely letadel je nutné zahrnout i produkty raketového modelářství.

Pro další dělení této již definované kategorie je rozhodující maximální vzletová hmotnost modelu letadla a zákonem stanovený limit 20kg. Veškeré modely letadel do tohoto váhového limitu nejsou zákonem považovány za letadlo a ve svém důsledku se jich tedy vůbec svým obsahem netýká. Problémovou z hlediska provozu tedy zůstává oblast létajících modelů letadel, jejichž maximální vzletová hmotnost přesahuje 20kg.

Opět odbočím k další legislativní definici, tentokráte obsažené v prováděcí vyhlášce MD č. 108/1997 Sb., kterou se provádí některá ustanovení zákona o civilním letectví. Konkrétně jde o část vymezující druhy sportovních létajících zařízení. Tuto část je nutné uvést téměř celou, alespoň co se týká jednotlivých definic těchto prostředků:

(2) Padákový kluzák je bezmotorové letadlo těžší vzduchu, které je konstruováno maximálně pro dvě osoby a jehož vzlet se uskutečňuje rozběhem pilota, aerovlekem nebo navijákem a jehož charakter nosné plochy není určován tuhou konstrukcí.

(3) Závěsný kluzák je bezmotorové letadlo těžší vzduchu, které je konstruováno maximálně pro dvě osoby, jehož vzlet se uskutečňuje rozběhem pilota, aerovlekem či navijákem a které je řízeno změnou polohy těžiště pilota, s možností dodatečného aerodynamického řízení kolem jedné osy. Maximální hmotnost prázdného kluzáku bez upínacího zařízení nesmí překročit 40 kg.

(4) Ultralehký kluzák je jedno nebo dvoumístný kluzák řízený aerodynamickými prostředky, jehož pádová rychlost nepřevyšuje 65 km/h s maximální vzletovou hmotností 250 kg, jde-li o jednomístný ultralehký kluzák, nebo 400 kg, jde-li o kluzák dvoumístný.

(5) Ultralehký letoun je letoun, který je konstruován maximálně pro dvě osoby, řízený buď přesouváním těžiště pilota, nebo aerodynamickými prostředky, jehož pádová rychlost nepřevyšuje 65 km/h, jehož maximální vzletová hmotnost je 450 kg.

(6) Motorový padákový kluzák je ultralehké letadlo a) s pomocným motorem na zádech pilota, který je konstruován jako jednomístný, s maximální vzletovou hmotností 170 kg nebo jako dvoumístný s maximální vzletovou hmotností 270 kg, a který umožňuje vzlet a přistání z nohou pilota, nebo b) s pohonem umístěným na podvozku, který je konstruován maximálně pro dvě osoby, s maximální vzletovou hmotností 350 kg.

(7) Motorový vírník je letadlo s rotujícími nosnými plochami uváděnými do pohybu autorotací vznikající dopředným pohybem vyvíjeným motorickou silou, která není přímo přenášena na rotující nosné plochy, které je konstruováno maximálně pro dvě osoby, s maximální vzletovou hmotností 450 kg u dvoumístného a 300 kg u jednomístného. Tyto parametry se přiměřeně vztahují i na bezmotorový vírník.

(8) Ultralehký vrtulník je letadlo s poháněnými rotujícími nosnými plochami, které je konstruováno maximálně pro 2 osoby, s maximální vzletovou hmotností 450 kg u dvoumístného a 300 kg u jednomístného.

(9) Sportovní padák je zařízení sloužící pro sestupný let osoby z letadla na zemský povrch.

(10) Motorový ultralehký kluzák je ultralehký kluzák vybavený pohonnou jednotkou, který je maximálně dvoumístný, jehož pádová rychlost při volnoběhu pohonné jednotky nepřevyšuje 65 km/h, maximální vzletová hmotnost nepřevyšuje 300 kg u jednomístného a 450 kg u dvoumístného.

A teď důvod, proč jsem zde uvedl takovou hromadu nezáživných, ale instruktivních, informací. Vzhledem k tomu, že model letadla překračující limit 20kg maximální vzletové hmotnosti může být v zásadě považován za letadlo a zákon zároveň některá letadla řadí do kategorie sportovních létajících zařízení, lze mnohé takové modely letadel zahrnou do této specifické rekreační a sportovní kategorie.

Co je pro takový postup rozhodující? Aby takový model letadla splnil jak zákonem tak i prováděcí vyhláškou stanovenou definici. Jde tedy o to, aby model letadla:

1. byl maximálně dvoumístný
   • již jsme zde definovali, že jde o bezpilotní, takže tuto podmínku plní vždy;

2. byl určen k létání pro vlastní potřebu nebo potřebu jiných osob za účelem rekreace či sportu
   • se splněním této podmínky také nebude žádný problém;

3. jeho provozování nebylo uskutečňováno za účelem dosažení zisku
   • vzhledem k tomu, že modelářský sport není řešen formou profesionálního sportu, tak ani zde nebude žádná zákonná překážka;

4. vešel se do jedné z charakteristik vyhláškou definovaných druhů sportovních létajících zařízení
   • toto nebude možné použít plošně na všechny modely letadel, což bude popsáno dále.

C. NÁVRH

Obří modely (tím myslím modely se vzletovou hmotností větší jak 20kg) se tedy svými charakteristikami a způsobem použití určitě vejdou pod zákonnou definici sportovních létajících zařízení. Většina obřích modelů letadel se dokonce dá podřadit pod současnou definici uvedenou v odstavci 5 vyhlášky jako ultralehký letoun (letoun je motorové letadlo těžší vzduchu, používající ke svému pohybu aerodynamických sil s pevnými nosnými plochami). Takový postup zařazení obřích modelů pod kategorii ultralehkých letounů by však bylo možné vykládat jako zneužití práva, neboť zákonodárce v době, kdy připravoval text prováděcí vyhlášky s touto alternativou využití definice určitě nepočítal.

Nic však nebrání tomu, aby samo Ministerstvo dopravy dnes zareagovalo příslušným způsobem a prováděcí vyhlášku upravilo tak, že do ní doplní i kategorii obřích modelů letadel. To lze realizovat například definicí s následujícím textem:

(X) Obří model letadla je letadlo bez pilota, které je konstruováno pro účely rekreace či sportu, řízené dálkovým způsobem z pozemního stanoviště buď přesouváním jeho těžiště, nebo aerodynamickými prostředky, jehož maximální vzletová hmotnost přesahuje 20kg a zároveň nepřesahuje 150 kg.

Do navržené definice jsem si dovolil vnést několik technických detailů. Prvním je podmínka dálkového ovládání. Je sice jasné, že lze vyrobit a i provozovat obří model letadla zcela bez řízení (jako volný model), ale to by bylo za hranicí rozumného bezpečného provozu. Další podmínkou, se kterou zde pracuji je otázka vzletové hmotnosti. Dolní hranicí je již standardně používaných 20kg. Ty vycházejí jednak ze samotné definice letadla českého zákona o civilním letectví a také i z nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 785/2004, které stanovuje podmínky povinného pojištění. Druhou tentokrát horní hranici jsem zvolil 150kg s poukazem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 216/2008, které od této hranice pro bezpilotní systémy včetně modelů letadel pověřuje regulací EASA (Evropská agentura pro bezpečnost letectví).

D. ARGUMENTY

Doplněním seznamu sportovních létajících zařízení o obří modely letadel ve vyhlášce by se vyřešilo hned několik problémů. Prvním je neexistence zákonné obecné definice modelu letadla. Tím, že by byl ve vyhlášce definován obří model letadla, byla by zde i zákonná berlička pro výklad pojmu model letadla obecně. Zároveň by došlo v rámci české republiky k oddělení modelů letadel od ostatních bezpilotních prostředků. Svět včetně EASA je totiž dělí na „modely“ a ostatní. Přitom za ostatní bezpilotní prostředky vyžadující zvláštní způsoby regulace provozu považuje „Non-Recreational Applications“, tedy tu část, která se využívá ke komerčním či vojenským účelům (viz. například presentace Overview of the UAV Industry). Takové rozdělení bezpilotních prostředků do 150kg v ČR na modely letadel a ostatní by poté odpovídalo například anglickému modelu regulace, který také rozděluje bezpilotní prostředky do takovýchto dvou kategorií a pro každou z nich stanoví pravidla provozu samostatně (pro modely letadel CAP 658 a pro bezpilotní prostředky CAP 722). Ostatně, takovýto postup by byl zcela legitimní a přitom by nevyžadoval žádné úpravy stávajícího zákona o civilním letectví, což by byla otázka podstatně složitějšího legislativního procesu s nejasným výsledkem.

Poslední důležitou informací ze zákona o civilním letectví je i stanovení podmínek pro létání letadel bez pilota kdy „Letadlo způsobilé létat bez pilota může létat nad územím České republiky jen na základě povolení vydaného Úřadem a za podmínek v tomto povolení stanovených. Úřad povolení vydá, nebudou-li ohroženy bezpečnost létání ve vzdušném prostoru, stavby a osoby na zemi a životní prostředí.“ Úřadem se zde myslí ÚCL (Úřad pro civilní letectví). Pokud by existovala definice obřího modelu letadla, mohlo by ÚCL pro tuto kategorii letadel bez pilota vydat jedno generální povolení, v němž by byly stanoveny základní mantinely pro konstrukci, stavbu a podmínky provozování obřích modelů letadel.

E. DOPORUČENÍ

Co z toho vyplývá? Že většina dnes existujících obřích modelů letadel je dle současné legislativy vlastně v kategorii ULLa, kde jsou požadavky na konstrukci a provoz přeci jen menší než u klasických letadel. Ale i přes toto všechno je provoz takového modelu vlastně téměř nemožný. LAA (Letecká amatérská asociace ČR) totiž ve svých předpisech s bezpilotními ULLa vůbec nepočítá a vlastní provoz takového modelu je nutné tak jako tak řešit až na základě povolení ÚCL.

Přesto se mi zdá, že cesta k létání s obřími modely by mohla vést právě přes LAA. Zde by se dalo využít přinejmenším synergického efektu a již prověřených mechanizmů LAA. Bylo by však třeba nominovat některé současné modelářské organizace (například ČMMA) nebo vytvořit zcela nový Svaz obřích modelů letadel, který by se stal součástí LAA a přebral na sebe část některých povinností státní správy. Osobně si myslím, že toto by mohla být úloha pro ČMMA, pokud se cítí být k takovému úkolu povolán a dostatečně technicky, kapacitně i odborně vybaven. Otázkou však je, zda by s takovým postupem souhlasila sama LAA.

Další možnou alternativou se mi jeví SMČR, který díky své současné autonomii by mohl být schopen fungovat v otázce obřích modelů letadel zcela samostatně bez nutnosti integrovat se do LAA. Navíc jeho členská základna by nebyla nucena existovat ve více svazech jen proto, že má doma kromě standardních modelů letadel i nějaký ten obří model. Další nespornou výhodou by byl společný přístup jak pro zákonnou regulaci obřích modelů letadel, tak i pro možnou samoregulaci modelů letadel, které dnes zákon o civilním letectví nepostihuje.

V této mojí úvaze jsem se dnes pokusil zodpovědět, co je to model letadla a jak s ním pracuje současná legislativa platná v ČR. Zcela zásadní se zde jeví hranice 20kg pro maximální vzletovou hmotnost modelu letadla. Pod touto hranicí je model letadla a jeho provoz podřízen jen obecně závazným právním normám jakým je zejména občanský zákoník. Při překročení této hranice se však na něj vztahuje specializovaná legislativa zastřešená zákonem o civilním letectví se všemi navazujícími prováděcími předpisy.

Editorská poznámka magazinu AL:

Tento článek sepsal P. Macek na naši žádost, aby se dostaly věřejnosti i jiné informace než s kterými snad pracuje mezirezortní komise pod patronací Ministerstva dopravy ČR. Jeho kritické připomínky k dosavadnímu průběhu přípravy regulace provozu bezpilotních prostředků v ČR zaslal P. Macek na MD. Svaz modelářů České republiky dosud z neznámých důvodů buď nevyvíjí dostatečnou aktivitu nebo nezveřejňuje žádná stanoviska nebo návrhy ač pro to má připravenou rubriku na svých oficiálních stránkách. SMČR již zveřejnil svoje připomínky komisi na svých stránkách.

Tento článek je soukromou iniciativou navrhnout přijatelnou koncepci řešení bezpečnosti provozu modelů letadel pro zúčastněné strany včetně jejich oddělení od ostatních UAV. My s nimi v podstatě souhlasíme i když máme některé pozměňující doplňky a dodatky.

Byli bychom rádi, kdyby příslušné orgány a instituce vzaly v potaz prve uvedené návrhy se všemi našimi i jinými předešlými, jim zaslanými.