Kategorie modelů letadel, která by nemusela mít vážné potíže
v připravované regulaci

F1E

Ať již to dopadne jakkoliv v připravované regulaci leteckomodelářských aktivit, tohle by mohly být modely, které snad nebudou mít vážnější obtíže při stavění a létání.

Jak většina z čtenářů ví jedná se o modely u nichž je, za vhodných podmínek na svahu, snaha letět co nejdéle a to pokud možno přímým letem, který se však, jak zasvěcení vědí, neobejde často bez letu s vybočením, protože směr větru není vždy stálý a nefouká také vždy napříč svahem.

Když fouká slabý vítr je procházka ze svahu pro model, který přistál, někdy dost dlouhá. Když zase fouká silný vítr nemají mnohé modely snahu pronikat kupředu a potýkají se s obtížemi, které s sebou přináší turbulence vzduchu na svahu.

Principiální potřebou těchto modelů je dostatečná podélná a stranová stability. Toho je obvykle dosahováno nezvykle dlouhými trupy a úměrně zvětšenými vzepětími nosných ploch a případně i VOP.

U těchto modelů je pomocí permanentního magnetu, umístěného v přední části trupu, ovládána pouze směrovka tak, aby se model pohyboval podle přání jeho tvůrce ve směru, kterým ho vypustil do ovzduší na vhodném místě na svahu. Obvykle to je proti směru větru.

Nastavit rychlost letu podle rychlosti větru a sklonu svahu je tak trochu alchymistická záležitost. Přáním všech kdo podlehli kouzlu této kategorie je, aby se model v určité vzdálenosti od svahu vůči Zemi zastavil nebo se pohyboval jen velmi pomalu kupředu, využívaje vzestupné složky proudění větru na svahu, lehce se pokyvoval se strany na stranu a pak na popud „determalizátoru“, po uplynutí maximálně měřené doby letu, přistál ne příliš daleko od místa startu. Dokonce se to i stává, jestliže jsou k tomu vytvořeny podmínky. Mám na mysli podmínky jak v modelu tak i na svahu.

Troufl jsem si zpracovat jedno z možných řešení z podnětu jednoho stoupence této kategorie. Rámcový návrh modelu je na připojeném obrázku.

Připojené návrhy profilů nosné plochy, která je svým tvarem trochu optimalizována pro dosažení větší aerodynamické účinnosti, by měly být užitečnější při větrném počasí při rychlosti větru nad 5m/s. Umožňuje to jejich lepší pronikavost proti větru při ještě velmi dobrých výkonových parametrech.