The Flying Bulls
český
Aerobatics Team

V sobotu 20.září jsem se ocitl po nějaké době opět na letišti Aeroklubu Jaroměř. Chtěl jsem se podívat na průběh letošního Memoriálu Václava Bubna, s nímž jsem prožil stovky hodin při leteckém modelářství v Hradci Králové, kdy on byl tahounem prakticky všech činností, před tím než přešel do jaroměřského Aeroklubu, kde se stal jeho nejpřednějším funkcionářem.

Počasí bylo tu sobotu nevlídné, severní vítr 3 až 8m/s, 11 stupňů Celsia, převážně souvisle zakrytá obloha mraky ve výšce pod asi 400m. V okolí směrem na Krkonoše, kam se měl orientační závod také ubírat, byly mraky až na zem. Takže původně ohlášený briefing na 9,30h se konal až o půl jedné. Mezitím se však děly věci jiné a o těch bych chtěl podat krátký report.

Nejzajímavější byla ta, která se začala odvíjet před nenovějším postranním hangárem. Kde se vzaly, tu se vzaly, najednou tu byly před ním čtyři Zlíny 50LX, viz první obrázek, s nepřehlédnutelnými nápisy „Flying Bulls“ a kolem nich několik lidí. Z nich se vyklubali jejich piloti, kteří po předletové kontrole zahřáli krátce motory a rolovali po trávě podél ostatních budov letiště.

Já jsem se rychle přemístil na levý okraj plochy a připravil se na nějaké záběry, protože zde byla zjevná snaha uskutečnit treningový let. Obrázky, které dále předkládám nejsou tak kvalitní, za což může počasí a můj digitální fotoaparát, ale k připomenutí této české čtyřčlenné akrobatické skupiny na českých akrobatických letadlech, to snad bude pro tentokrát stačit. Mít totiž příležitost dostat se k nim tak blízko se nepovede často.

Na dalším obrázku je první průlet ve formaci, zřejmě pro „osahání“ turbulentního povětří.

Následující obrázek zachycuje skupinu při nástupu do společně uskutečněného výkrutu.

Další čtyři obrázky zachycují různé fáze sestavy skupiny, kdy dva stroje se pohybují v malé vzdálenosti nad sebou, když horní z nich je „na zádech“ a kolem nich vykonává šroubovitý let s postupným výkrutem třetí letoun. Čtvrtý letoun zůstává poněkud pozadu. Byl to první nácvik na novou figuru kdy jeden letoun dělá výkruty kolem dvoučlenné skupiny a čtvrtý letoun zrcadlově totéž za touto skupinou.

Bylo to nejednoduché manévrování v neklidném povětří, má-li být dojem učiněný na diváky( nebo rozhodčí), protože to je to hlavní oč zde běží, co nejdokonalejší. Však si také tyto fáze letu na videozáznamu skupina pečlivě po skončení letu prohlížela.

Následující obrázek zachycuje skupinu Zlinů při pojíždění po přistání.

Na dalším obrázku jsou členové skupiny(myslím, že zde nejsou všichni) v rozhovoru souvisejícím s jejich výkonem a hodnocením jiných nedávno prožitých situací.

Pro ty kdo se nesetkávají s leteckou akrobacií častěji a nejsou jim natolik blízké možnosti, jež mohou být při trojrozměrném pohybu vzduchem uskutečňovány, přidávám poslední obrázek o tom z čeho se vychází při „profesionálním povídání“ o všelikých situacích a pozicích ve vzduchu. Je to populárně naznačená trojrozměrná soustava, která uvádí co je zatáčení, klonění a klopení. To jsou základní pohyby letounů s pevnými křídly v ovzduší Země. Kombinací těchto pohybů vznikají ve vzduchu roztodivné figury nad nimiž diváci žasnou a někteří, neznalí možností letadel s pevnými křídly, při jejich „kopaných“ kreacích nezavírají úplně ústa.

Kdo jsou Flying Bulls, jak vznikli a co dělají se můžete dozvědět, pokud to již nevíte, na jejich webových stránkách.

Sídlí nyní na letišti v Jaroměři a jezdí se svou produkcí po celém světě. Mají svého mechanika a samozřejmě manažera. Je jich celkem šest a mají pět Zlínů Z 50.