„FARMAN IV“
jako model

Přestože jsme přerušili kapitoly dotýkající se minulosti letectví připojujeme jednu vzpomínku prostřednictvím modelu letadla, jež sestavil a úspěšně provozuje p. Miloš Rapant, který mě požádal o radu kam umístit těžiště dvouplošníku FARMAN IV, k jehož stavbě použil podklady ze staršího čísla „Krylja rodiny“ ( letecký časopis z SSSR). Farmany se vyráběly, tak jako jiná letadla v Rusku, podle zakoupené licence. Proto je asi stavební podklad modelu z ruských zdrojů.

O Henry Farmanovi, který získal francouzskou pilotní licenci 7. ledna 1909 a například uletěl v lednu roku 1908 na Voisinově dvouplošníku nejdelší trať v Evropě v délce 1 500m za 1 minutu a 28 sekund, jsme psali v jednom z minulých čísel magazinu AL. Na prvním obrázku je dokument o tomto letu převzatý z knihy P.Almonda „Aviation-The early years“.

Na dalším obrázku je již Farmanem konstruovaný létající stroj z roku 1910. Kolem stojící diváci pozorují novější Blériotův stroj(ten jsme z původní fotografie vynechali).

Následující obrázek zachycuje již model M.Rapanta za letu.

Podklad z něhož jsem si troufal doporučit polohu těžiště modelu je na následujícím obrázku.

Přestože jsem neznal žádné další údaje – o rozměrech, velikostech ploch, tíze, profilech apod. vyšel jsem z předpokladů, že horní nosná plocha má úhel nastavení asi 3,5 stupně a dolní asi 5 stupňů. A že jejich úhly seřízení jsou 3 a 4,5 stupňů. Navrhl jsem, aby za těchto předpokladů, bylo těžiště umístěno do místa, kde je mezi oběma plochami šipka s písmenem A. Toto doporučení se osvědčilo, jak o tom podává důkaz následující obrázek i vyjádření samotného stavitele modelu.

Model FARMAN IV má rozpětí 770mm, celkovou tíhu 550g a je vybaven pohonnou jednotkou sestávající z motoru e-maxCF-2822 se třemi bateriemi LiPol 1300mAh a vrtulí 200/110mm. Zatížení nosných ploch je 27 N/m². Ovládány jsou otáčky motoru, křidélka a VOP spřažená s kachní plochou.

A nakonec ještě doplňujeme znovu dvěma skicami, na posledním obrázku, další tvorbu H.Farmana z let 1913 a 1914.

Model, podobně jako jeho skutečný předchůdce, se úspěšně uplatní jen za bezvětří nebo velmi slabého větru. Proti silnějšímu větru se příliš neprosadí vzhledem k nízké pronikavosti způsobené, jak jsme již několikrát dříve a jinde připomínali, značným odporem hodně prohnutých profilů jeho nosných ploch při malých úhlech náběhu nutných pro dosažení vyšších rychlostí. To by ale nemělo případné zájemce odradit od stavby, protože v atmosféře Země jsou nezřídka podmínky vhodné i pro takovéto stroje.