Stručné posouzení pěti tenkých profilů

Některé kategorie modelů vyžadují pro dosahování větších výkonů profily nosných ploch s tloušťkami v rozmezí 6 až 7,5%. Jejich prohnutí, s ohledem na nízké odpory při vyšších rychlostech letu, jsou menší než 2%.

Klouzavosti takových profilů jsou celkem přijatelné. Klesavosti jsou však poněkud horší, než by bylo zapotřebí. To je nutné kompenzovat taktikou létání kdy je třeba rychle a s malou ztrátou výšky přeletět z jednoho místa na druhé.

Potrápil jsem Durantiho program Profili 2.20 a pokusil se nahlédnout na chování pěti tenkých profilů při třech Re číslech.

Profily to jsou : LHK 08-6/1.8; AG 12 New Super Gee DLG; LHK 08 – 6.4/1.4-n-m-m-m; NACA 3406 –m-n-m-m-n-n-n a AG 09. Z přípon k označení profilů je patrno jak jsem je všelijak upravoval, abych je přizpůsobil svému obrazu.

Tři Re čísla byla zvolena pro případy létání:

a) ve slabém větru do cca 5m/s nebo bezvětří. To jsou místa v horních částech polár, kdy bylo Re = 60 000. Tyto poměry by měly odpovídat stávajícím průměrným rozměrům a hmotnostem modelů této kategorie.

b) v silnějším větru až asi do 7,5m/s, kdy se často přelétává z jednoho místa na druhé ve snaze najít lepší letové podmínky. Těmto podmínkám by mohlo u těchto modelů odpovídat Re = 100 000. To jsou místa ve středních částech polár, kde se hodnoty součinitelů vztlaku nacházejí v rozmezí cca 0,55 až 0,7.

c) kdy jsou využívány razantní přeskoky mezi jednotlivými místy létání. To se může dít pouze při velmi nízkých hodnotách součinitelů vztlaku a sice v rozmezí cca 0,1 až 0,45. Jsou to spodní části polár.

Když porovnáte poláry všech pěti profilů ve všech třech případech letových situací tak můžete na první pohled konstatovat, že se zase od sebe příliš neliší. Jsou v jakémsi shluku čar. Ale rozdíly mezi nimi jsou přece jenom ne úplně zanedbatelné. Takže je na každém jednotlivci zdali je využije či nikoliv.

Když podrobíte kritice jednotlivé profily tak můžete konstatovat např., že:

1) AG 09, který je nejtenčí, má nejnižší součinitele odporu ve všech letových režimech, velmi dobré klouzavosti, ale nejhorší klesavosti. Jeho součinitel odporu při velmi strmých letech však rychle stoupá a jeho klouzavosti jsou v těchto případech nejhorší ze všech. Otázka zní, zdali je to podstatné?

2) AG 12 má ve všech případech nejvyšší součinitele vztlaku, ale výhodně využitelný je jen případ při Re = 60 000, tj. bezvětří nebo slabý vítr.

3) profil LHK 08- 6/1.8 se svými vlastnostmi blíží AG 09, takže by ho mohl docela dobře suplovat, již jenom proto, že má poněkud větší tloušťku a tím usnadňuje stavbu pevnějšího křídla.

4) ostatní profily jsou horší v pronikavostech při vyšších rychlostech, mají však lepší výkony při vyšších součinitelích vztlaku. Jejich klesavosti jsou menší.

5) atd ., atd., atd.

Na připojeném obrázku jsou obrysy všech profilů zakresleny pro posouzení jejich případného použití.

Ještě si dovolím předložit porovnání jiné skupiny profilů pro menší modely, jež jsou navrženy pro rozdílné povětrnostní podmínky z hlediska hodnot rychlostí větru. Jsou na dalších třech obrázcích pro Re čísla odpovídající např. u kategorie RCEJ rychlostem letu od cca 6m/s do cca 18m/s. Z toho poslední srovnání( Re=160 000 ) může být použito i pro středně velké modely a rychlosti letů kolem 12m/s.

Následující čtyři obrázky představují porovnání aerodynamických vlastností pěti tenkých profilů rozdílných tloušťek a srovnatelných prohnutí. Všimněte si poznámek u jednotlivých grafů a porovnejte průběhy polár s předchozími třemi aerodynamickými charakteristikami.

A nakonec jsou tu tři obrázky létajícího stroje p.Jiřího Veselovského, které mi dovolil otisknout a z nichž může čtenář poznat jaká je například využívána jedna z technologií staveb modelů kategorie RCEJ v současnosti.