Galerie Janovcových profilů - 1. část

Přestože a snad právě proto, že s námi již Honza Janovec nemůže plnit stránky tohoto magazínu, rozhodli jsme se postupně zveřejnit několik jeho výsledků z prací v oboru proudění tekutin, zformovaných do návrhů skvělých profilů, jež dokumentují přinejmenším udržení kontaktu českých hlav se světovou extratřídou.

Chceme tím také upozornit, což je jeden z našich skromných cílů, na neobyčejné výsledky bystrých a houževnatých jedinců působících nenápadně v našem okolí, jejichž výsledky je umísťují mezi legendy české aerodynamické školy nízkých rychlostí.

Děláme to také proto, že chceme, aby tyto výsledky nezapadly a nestaly se obtížně využitelnými jenom proto, že o takovéto ryzí informace není v jiných časopisech zaobírajících se letectvím velký zájem, pokud vůbec nějaký je.

Takovéto informace stvořené v úrovni velmi dobře aplikovaného výzkumu mohou být totiž využity i jinde než jenom v letectví.

Takže tady je první část jeho prací jichž stihl udělat za několik posledních let více.

Pokud jsme ochotni soudit vlastnosti profilu podle jeho aerodynamických charakteristik tak skromně připomínám, že je vhodné se vedle tvaru poláry v její horní a dolní části, maximální hodnoty součinitele vztlaku podívat také na průběh poměrů součinitelů vztlaku a odporu(klouzavosti) a sklonu vztlakových čar. Neméně zajímavý je také průběh vzdáleností bodů přechodu laminárního proudu v turbulentní od náběžné hrany v závislosti na úhlu náběhu. S tím dost úzce souvisí počátek odtrhávání proudu od povrchu profilu(křídla nekonečného rozpětí) s měnícím se úhlem náběhu.

Všechny tyto charakteristiky má profil Jj18-168 skvělé a jsou mimo jiné výsledkem správného využití nových poznatků proudění v mezních vrstvách a nesmírné Janovcovy pečlivosti .

A pak je tu jeden provokativnější, i když ne zase tak nereálný, návrh monitorovacího letounu, který by mohl s výhodou využít velké účinnosti profilu Jj18-168, jehož tloušťka umožňuje postavit dostatečně pevné i tuhé křídlo. Nevyřešena zůstává zatím otázka dodržení tvaru a nezbytné hladkosti povrchu nosných ploch, jestliže budou pokryty solárními články. Náklady zatím ponecháváme velkoryse stranou.

Takovéto uspořádání nosných ploch jsme s Honzou Janovcem zvažovali před asi 15 lety. Postavil jsem více modelů takové koncepce a zjistil některé zajímavé údaje. Zešikmení proudu za nosnou plochou je opravdu překvapující a s poznáním některých jeho charakteristik jsem se potýkal dost dlouho.

Takovýmto a obdobným létajícím strojům bez posádky, plně autonomním a pohybujícím se ve vhodných letových hladinách patří nezanedbatelný budoucí prostor v atmosféře Země i ekonomický efekt v příslušných odvětvích hospodářství těch států, které to správně uchopí a zajistí.

A pak je tu v dalším obrázku porovnání pěti Janovcových profilů k nimž se můžeme podrobněji vrátit někdy příště.

A nakonec je v posledním obrázku ukázka kam dospěla aerodynamika nízkých rychlostí, díky novým výsledkům vlastností proudění v mezních vrstvách, za 40 let i za přispění českého tvůrce profilů Jana Janovce.