Vzdušná cesta do Wiener Neustadt a zpátky
ve velmi nevlídném počasí

I přihodilo se mi, že jsem měl možnost zúčastnit se 3.6.2009 přemístění vzduchem, neboli letem, z Hradce Králové do působiště fy Diamond Aircraft Industries, která sídlí ve Wiener Neustadtu. K cestě byl využit experimentální dvousedadlový letoun „Europa“ s motorem Rotax 912 a třílistou vrtulí. Letoun má centrální jednokolový podvozek se dvěma pomocnými podvozkovými nohami asi v polovině rozpětí a ostruhou v zadní části trupu. Je zachycen na následujících dvou fotografiích. Jeho vrtule měla být podrobena kontrolnímu dynamickému vyvážení. Také byl sjednán demonstrační let s letounem DA 50. Oboje se podařilo v prostorách letiště firmy a jeho okolí splnit.

Jeho přítomnost, včetně přistání i startů, se setkala na hradeckém letišti s nevšedním zájmem. Nutno dodat, že k tomu pomohlo velmi nepříznivé počasí charakterizované bočním nárazovým větrem s rychlostmi mezi 15 až 30 uzly. Teplota nebyla také nijak vlídná. Jen asi 10^oC. Poryvy větru snažící se vyvést letoun z nezbytné rovnováhy neměly na něj fatální vliv. Takže jsme odstartovali i přistáli jen s menšími odchylkami od ideálních křivek.

Cesta do Rakous probíhala s větrem v zádech, takže jsme vůči Zemi dosáhli průměrné rychlosti kolem 250km/h. Turbulence ovzduší byla přiměřená atmosférickému proudění ze severozápadu. Let probíhal převážně jen s malým vybočením a v poměrně malých výškách do cca 2 500 stop. Za Vídní jsme kvůli překonání místních horských vrcholků byli nuceni vystoupat asi o 1000 stop výš.

Počasí ve Wiener Neustadtu bylo zpočátku příznivější pokud se týče teploty, která byla asi 19^oC. Vítr se však stával silnějším a silnějším, takže po poledni bylo nutno v jeho nárazech se při chůzi předklánět kupředu. Ptáci, pokud se do vzduchu odvážili, tak mnohdy couvali.

Třílistá vrtule byla asi po dvou hodinách dynamicky vyvážena, ač před tím jsme nijak velké vibrace neshledávali. Ty se pak při zpátečním letu maličko zmenšily jako důkaz správného postupu.

Na dalších dvou obrázcích je letoun DA 40 a detail jeho ocasních ploch.

Další dva obrázky zachycují letouny DA 42 a dlouhou řadu(celá se mi do záběru nevešla) DA 40 a DA 42. Stojí jich tam na trávě několik desítek. To není příliš veselý pohled na tak pěkné stroje. Firma Diamond byla nucena snížit v posledním období počet zaměstnanců o cca 250 lidí.

My jsme byli zákazníky divize údržby, do jejichž hangáru můžete nahlédnout v následujícím obrázku při péči o Twin Star DA 42.

Na dalších dvou obrázcích je záběr na část dílen firmy.

Mezitím co byla vyvažována vrtule Evropy přišel na pořad „demolet“ na DA 50. Je to čtyřmístný, dolnokřídlý, kompozitový letoun s motorem o výkonu 170HP, s příjemně prostornou kabinou o šířce 130cm, kde pravá řídící páka je odnímatelná a tříkolovým podvozkem příďového typu. Jeho palubní deska je vybavena tolika nástroji ke kontrole řízení letu, že jsem je ani všechny nestačil rozpoznat. Seděl jsem totiž na zadním sedadle a neměl jsem sluchátka, takže jsem byl bez informací od firemního pilota-instruktora. Další dvě fotografie mohou alespoň trochu přiblížit jak prostor před oběma pilotními sedadly vypadá.

Samotný let probíhal ve velmi turbulentním vzdušném prostředí a tak se mi, mimo jiné, podařilo dvakrát, ač dost pevně připoután, narazit hlavou do krytu kabiny. Turbulence byla intenzivní vlivem silného vichru o rychlosti kolem 45 uzlů, který se dral přes okolní kopce s převýšeními asi 550m. Letoun poskakoval všemi směry (mimo zadní). Přesto došlo, po předchozích ukázkách zatáček o velkém náklonu, k předvedení pádových situací s částečně a úplně vysunutými vztlakovými klapkami ve výšce cca 4 000stop. V kabině se začal s rostoucím úhlem náběhu a stále intenzivnějším cloumáním od větru ozývat silnější a silnější nepříjemný hluk sirény zvěstující nebezpečnou situaci. Letoun se v obou případech propadl, po předchozím velmi zřetelném zpomalení proti větru, přední části trupu dolů. Neměl snahu se překlápět na jednu nebo druhou stranu ani v té drsné turbulenci. Vrtule zavyly při vybírání pádu a pak jsme zase pokračovali v kostrbatém demonstračním letu dál. Skončilo to všechno asi během 35 minut. Přistání bylo v tak silném větru také trochu drsnější.

Následující tři obrázky zachycují část výrobních prostor firmy Diamond z malé výšky z níž je patrný značný počet „uzemněných“ letounů.

A pak je tu ještě jeden obrázek z hangáru údržby, kam je přistavován Pilatus k pravidelné kontrole stavu a schopnosti dále sloužit ve vzduchu.

Při zpátečním letu, když jsme dost úspěšně v té hrubé turbulenci odstartovali kolem čtvrté hodiny odpolední, jsme se asi během deseti minut, k našemu malému údivu, dostali do pásma slabého větru a doletěli celkem klidně kousek za Bratislavu na jedno malé letiště natankovat. Odtud jsme asi po půlhodině, ale již zase, startovali proti silnému větru. Ten nás provázel po celou cestu zpátky, občas s námi nešetrně nad moravskými kopci zacloumal, takže se naše cesta protáhla skoro o hodinu oproti té ranní, tam. Nízko nad Hradcem se začal boční vítr opět předvádět v turbulentnějším hávu a trochu nám zkomplikoval přistání.

Dohlednost a množství mraků, včetně výšky jejich spodních základen, byly po obě cesty celkem příznivé. Zato medardovský vítr si nás a my jeho užili až až.