5+5 profilů pro létající stroje
z toho 5 trochu tlustších
a pak ještě
5 tenčích

Abychom nezanedbali věci související s prouděním kolem zvláštním způsobem uzavřených křivek, jež jsou nazývány profily nosných a ocasních ploch, listů vrtulí, dmychadel, turbin atd., což jiné blízce či vzdáleně příbuzné časopisy nenabízejí, tak ještě v tomto magazínu přidáváme krátkou informaci o desítce z nich, v podstatě náhodně zvolených. Pro prvních pět je jejich jakýmsi společným znakem úzké rozmezí maximálních tloušťek, které se nachází mezi 12 a 14%. Jejich maximální prohnutí se pohybují od 3 do 4%.

S využitím známého programu Profili.Pro jsem stvořil pro každý z nich poláry počínaje Reynoldsovýcm číslem 1 000 000, pak 500 000, 200 000 a 4 000 000 a vzájemně je porovnal za těchto stejných podmínek. Tím jsem se pokusil pokrýt oblast jejich případného využití počínaje obřími modely s hmotnostmi několika desítek kilogramů a konče malými lehkými letadly do 500kg..

Použil jsem některé Janovcovy informace a sestavil pomocí nich a svých vlastních podnětů 4 nové profily, které jsem poměřil s NACA 4412. Podávám tyto výsledky bez hlubšího posouzení jejich hodnot. Jen s krátkými komentáři, vědom si toho, že to nemusí dojímat příliš široký okruh našich čtenářů.

A aby to nebylo příliš jednostranné, tak připojuji 5 zase více méně nahodile vybraných profilů, ale nyní určených pro létání vyššími rychlostmi, asi kolem 500-600km/h. Protože jsou dost tenké, ocení to především letečtí modeláři, jejichž jedna odnož v zemích, kde jsou k tomu vhodné podmínky, jak jsme o tom psali minule, preferuje adrenalinem přeplněné létání na kopcích za větru o rychlosti kolem 100km/h. Nemůže to být ale ledajaký kopec. Například „mekka“ českých plachtařů Raná se k tomu pranic nehodí, protože má příliš oblé tvary. Američané jsou momentálně ve výhodě kvůli svým přírodním podmínkám a tak vedou v dosahovaných rychlostech.

Podívejte se na následující grafy a všimněte si jak se liší spodní části polár obou skupin profilů. To jsou místa, jejichž hodnoty součinitelů vztlaku jsou výrazně nižší než 0,1, využívaná těmito malými, rychle a bez pohonné jednotky, kterou je v těchto případech jen silný vítr, létajícími stroji.

Tyto modely, se zatíženími nosných ploch nad 100N/m², jedině mají určitou šanci se prosadit v lítém boji s vichry na ostrých hřebenech některých kopců. Psali jsme o tom v minulém magazínu, když jsme se pokusili vysvětlit co je to „dynamic soaring“.

Již před nějakým časem se začaly vyrábět speciální modely letadel pro tato divoká poletování ve vichřicích. Ceny uhlíkových materiálů, jimiž jsou tyto modely doslova vystlány, jsou vyšší než 2 000Kč/m². To je skoro jako při koupi stavebního pozemku.

Není vyloučeno, že se z toho, pokud tomu tak již mnohdy není, stane další „zábavné“ odvětví leteckého modelářství. Na trhu začínají být již ke koupi kompletní kompozitové modely.

Jedná se o speciály stavěné v přesných negativních formách, jejichž profily nosných ploch se liší i od známých a dosud úspěšně používaných profilů větroňů kategorie F3B, kde je jednou z hodnocených úloh i rychlost na uzavřené trati. Ani u těchto modelů však tyto a ani rychlosti ve vlecích výkonnými elektrickými navijáky, nepřesahují 200km/h. Obdobně, trochu rychleji, si počínají za letu i radiem řízené modely soutěžící v závodech kolem pylonů s pohonnými jednotkami o výkonech nad 3kW. I některé upoutané modely dokáží letět v kruhovém letu na trati 1km rychlostí vyšší než 300km/h, což je pro jedince ovládajícího model pomocí dvou ocelových lanek ze středu letového kruhu fyzicky dost náročné, protože se musí nejméně desetkrát otočit kolem své osy, a při tom se snažit uřídit svůj model, za asi 1,25s.

Ale na tom kopci s vichrem 35m/s je to zřejmě ještě o hodně náročnější. Pevnostně podceněné konstrukce těchto modelů se neničí pouze při krkolomných přistáních, ale vybuchují za letu vlivem dynamického účinku vzduchu. Proto je to dynamické plachtění.