Paul MacCready, legenda letectví (4. část)
Solar Challenger

Zpracováno s použitím fotografií Donalda Monroe (www.donaldmonroe.com)

V roce 1980, možná o několik měsíců dříve, Peter Lissaman a Bart Hibs, oba členové týmu společnosti Aerovironment, stvořili návrh dalšího létajícího stroje pro pohon sluneční energií. Byl to pilotovaný stroj jehož návrh vycházel z mnoha dřívějších poznatků s Gossamer Penguinem, ale lišil se robustnější konstrukcí a „klasickým“ uspořádáním ocasních ploch, když byl vybaven mohutnou VOP umístěnou v zadní části trupu na pylonu před SOP. Obě ocasní plochy byly pokryty množstvím fotovoltaických článků. Robustní konstrukce proto, že byl plánován dlouhý let v obvyklých turbulentních podmínkách atmosféry Země. Mohutnou VOP, protože bylo nutno zajistit nezbytnou míru zejména podélné stability za dlouhého letu.

Solar Challenger měl rozpětí 40,5 stop, zatímco jeho předchůdce Solar Penguin měl rozpětí 71 stop. Nosná plocha byla opatřena na horní straně 16 128 fotovoltaickými články.

Křídlo i ocasní plochy měly profily s rozsáhlými přímkovými částmi, aby umožnily instalaci neohebných článků. To zařídil zřejmě Lissaman. Hibbs se věnoval návrhu vrtule. Letoun byl vybaven počítačem.

Společnost AstroFlight dodala zase motor. Celý projekt sponzorovala opět společnost DuPont.

Počáteční fáze zkoušek vykonala opět Janice Brown. Později však byla vystřídána , sice trochu těžším(150 liber), ale mnohem zkušenějším pilotem Stephan R.Ptackem.

Testy proběhly zpočátku, podobně jako u G.Penguina, na pohon bateriový. První zkušební lety byly uskutečněny na letištích v Santa Susana a El Mirage v Kalifornii. Pak se přesunuly na Marana Airpark v Arizoně, později v roce 1980. Všude bylo třeba dostatek slunečního záření.

Smyslem celého snažení týmu Paula Mac Creadyho bylo upozornit světovou veřejnost na využití nevyčerpatelné energie Slunce k pohonu letadel jakožto energetického zdroje bez jakéhokoliv znečištění životního prostředí. A také samozřejmě poukázat na skvělé vlastnosti stavebních materiálů letounu od DuPontů.

Výsledkem práce celého týmu byl úžasný let 7.7.1981, když Solar Challenger proletěl vzdálenost 163 mil za 5h 23min ve výšce 3 300 stop z Corneille-en-Verin Airport ve Francii do Manston Royal Air Force Base v Anglii. V pilotní kabině byl Stephen R.Ptacek.

Přinášíme 14 fotografií, jakožto stručný obrazový záznam tohoto vítězného úsilí celého Mac Creadova týmu. Popisky jsou uvedeny na jednotlivých obrázcích, takže zde další text již nepřikládáme.

Protože se Paul Mac Cready vložil ještě do tvorby bezpilotních systémů poháněných sluneční energií a to ve velkých výškách, již za dostatečné podpory i vlivu NASA, doplňujeme tento článek technickými parametry Solar Challengeru a tří pozdějších UAV, aby byl patrný prudký rozvoj těchto prostředků. O posledním z nich HELIOSU, přesněji řečeno o jeho nečekaném konci, jsme přinesli zprávu v jednom z našich minulých magazínů.

	Solar Challenger	Pathfinder	Pathfinder +	Centurion
Rozpětí ( m )	14,8	28,5	36,3	61,8
Délka ( m )	9,2	3,6	3,6	3,6
Hloubka křídla ( m )	1,8	2,4	2,4	2,4
Letová hmotnost ( kg )	153	252	315	900
Užitečné zatížení ( kg )	72	45	68	280
Rychlost letu ( km/h )	40-45	27-32	27-32	27-34
Příkon článků ( W )	2700	7500	12500	31000
Elektromotor ( kW )	1x2,7	6x1,25	8x1,5	14x2,2
Výrobce	A e r o V i r o n m e n t, Inc
Materiály	kompozity , plasty, pěny

Pro zajímavost ještě porovnejte švýcarský projekt SOLARIMPULSE pro oblet Země na sluneční pohon, který jsme přinesli v Akademii letectví č. 12/09.

P.S.: Ještě podáme přehled profilů použitých v nosných plochách strojů poháněných lidskou silou, sluneční energií a UAV, vzniklých v dílně Paula Mac Creadyho:

Létající stroj	profil
Gossamer Albatros	Lissaman 7769
Gossamer Kondor	Lissaman 7769
Sollar Challenger	Lissaman-Hibs 8025
Pathfinder	Liebeck LA 2573A
Pathfinder +	Liebeck LA 2573A
Centurion	Selig S 6078
Helios prototype	Selig S 6078