5 profilů
jakýchsi „příšerek“

Jednoho dne se zastavil můj kurzor v souboru profilů programu „Profili Pro“ na označení „GNAT profile H“. Protože měl, od dosud v našem magazínu uváděných profilů, dost odlišný tvar, tak jsem „projel“ jeho aerodynamické charakteristiky. Zdály se být zajímavé a proto jsem se této příšerce věnoval trochu déle. Přizpůsobil jsem jej k obrazu svému a pak jsem ještě modifikoval podobně i Gö 683. Jelikož výsledky nejsou bez zajímavostí, předkládám je i našim příznivcům k nahlédnutí.

Výchozím tvarem byl tedy „GNAT profile H“. Ten jsem přetvořil na „GNAT profile H-m-1“ a později ještě na jiné dva označené jako „LHK 09-10,7/1.4“ a „LHK 09- 14/3“. Obdobně jsem „ztvárnil“ i „Gö 683“ s výsledným označením „Gö 683-M-M-m-M“ (ten jsem „mučil“ jak vidno nejméně 4x). A nakonec jsem je porovnal ve dvou skupinách se známými americkými výtvory a sice „NACA 0014“ a „NACA 2412“, aby bylo možno zařadit výsledné charakteristiky do nějakého již zažitého rámce. Jednalo se vesměs o profily středních tloušťek s různými hodnotami jejich maximálních prohnutí.

Troufnul jsem si sepsat toto povídání také proto, abychom ve dnech, kdy jsme našemu Slunci na naší oběžné dráze, jako každoročně nejvzdáleněji, v dobré víře, že alespoň některé bytostně důležité okolnosti stále platí, obrátili svoji pozornost i k tomu odvětví fyziky, jímž aerodynamika je.

Takže o čem bude vedena řeč, pro některé snad trochu neobvykle zaměřená, ale ne nezajímavá? První instrukce je na prvním obrázku, kde jsou 4 ze 7 porovnávaných profilů zachyceny.

Jak je vidno, mimo souměrný profil NACA, jsou to opravdu zvláštní tvary pro toho, kdo není sečtělý v odborných aerodynamických reportech. Já jsem je zařadil do skupiny „příšerek“, protože opravdu nepůsobí „aerodynamicky sexy“.

Začněme jako obvykle polárami a sice při Re= 1000 000. Ty jsou v následujícím obrázku.

Z něj například vyplývá, že oba profily NACA mají nemenší odpor při středních a malých součinitelích vztlaku ve srovnání s ostatními. Naproti tomu „LHK 09 – 14/3“ má nejvyšší účinnost a při tom jeho klopný moment je velmi malý.

Další dva obrázky jsou pro Re=3 000 000. To je hodnota například pro nepříliš rychlé létající ultralight. Z nich je evidentní, že příšerky „LHK 09-14/3“ a „GNAT profile H-m-1“ jsou z hlediska účinnosti nejlepší i když za cenu zvýšených výkonů pohonných jednotek při pokusech létat vyššími rychlostmi. Oba profily NACA v účinnostech zde zaostávají.

A jak by to mohlo vypadat v případech rychle létajících ultralightů nebo středně velkých letounů ukazují dva další obrázky s polárami a účinnostmi při Re=10 000 000. Zde jsou nejlepší oba „LHK“ profily, ale NACA 4412 je jim již skoro rovnocenná, i když je stále horší při maximálně dosažitelných součinitelích vztlaku. Ne však již o tolik.

Pak je tu ještě trochu jiná skupina uvedená pro porovnání ve třech dalších obrázcích.

Z nich, po trochu podrobnějším prohlížení zjistíte, že z hlediska účinností(jinak též klouzavostí) a klesavostí jsou na tom nejlépe „GNAT profile H-m-1“ a „Gö 683-M-M-m-M“. Hned za nimi je dalěí příšerka, zatímco oba NACA profily již opět zaostávají. Jsou však „hbitější“ při vyšších rychlostech.

Pokud by někdo zatoužil po informacích z oboru větších modelů letadel, v chystané regulaci ÚCL zvané bezpilotní prostředky, může nabýt jistých znalostí z posledního obrázku pro Re=400 000. Zde je „NACA 2412“ v účinnostech stejně dobrá jako „LHK 09-14/3“ s handikapem většího klopného momentu.

Tím by to asi mohlo zatím skončit, protože mnohem důležitější je to, že se vracíme zpátky ke Slunci, i když jsou snad vrchní vrstvy plynného obalu Země, vlivem jeho nižší několikaleté aktivity, výrazně chladnější než dříve. Nebo právě proto.