RCEK - „Rorýs 174“

Zase byla stvořena nová(inovovaná) kategorie menších elektrovětroňů a tak skoro nezbývalo než přispět nějakým návrhem do mlýnice nápadů zkušených i méně zkušenějších.

Laďa Čermák z Nové Paky se svými stoupenci, těchto dost často měněných kategorií, si přál ode mě jakýsi návrh, který by byl soutěžení schopný bez toho, že by se umísťoval vždy v závěru startovního pole. Tak jsem mu rád vyhověl.

Koncepční návrh je na dalším obrázku ve dvou variantách. Křídlo se žebry, nosníky a přední částí potaženou balzou a křídlo s pěnovým jádrem potaženým balzou. Obě nosné plochy mají být vybaveny klapkami a křidélky.

Zvolil jsem profil jehož přibližné obrysy jsou v následujícím obrázku.

Na dalším obrázku je pak jedno z možných řešení konstrukce nosné plochy.

Novopačtí členové modelářského klubu v rámci podpory aktivit svých mladších členů rozhodli o výrobě více kusů tohoto stroje. A začali je neprodleně vyrábět, takže v době kdy budou stoupenci této kategorie číst tento článek, jich bude možná několik hotovo.

Konečná koncepce nosné plochy byla v prosinci 2009 – polystyren a dýha 0,5mm. Křídlo po trojím lakování a broušení má hmotnost cca 180g.

Nyní je však již dokončen vývoj dalšího koncepčního řešení a to pozitivní laminování tenkou skleněnou tkaninou na pěnové jádro. Hmotnost křídla se snížila na cca 125g. Takže je možné postavit stroj této kategorie s celkovou hmotností kolem 500g, bez zvláštních obtíží. Stoupavost takového soutěžního modelu by pak nemusela být výrazně nižší než asi 14 m/s v přímém letu.

Já jsem použil jedno takové původní křídlo(polystyren + dýha) na svém starším trupu s motorem PJS 900, s osmi NiMh články a s celkovou hmotnosti stoje cca 620g, abych vyzkoušel a prověřil co jsem napáchal pro „Novopacké“. Asi to vyšlo tak jak jsme si přáli, což mohu potvrdit více starty v loňském prosincovém a nevlídném počasí s teplotami kolem minus dvou stupňů Celsia.

Tento stroj je na dalších dvou fotografiích.

Křídlo, jak vidno má poměrně malé vzepětí, což činí zejména potíže při viditelnosti ve vzdálenostech nad cca 250m. Mimoto je nutné stroj neustále sledovat a řídit, protože i menší turbulence ovzduší ho vyvede z příčné rovnováhy s následným nakloněním a zatáčením. Takže bude nutné oba okraje křídla zvednout do cca 75mm buď v jednoduchém „V“ tvaru vzepětí nebo dvojitém „W“. Což by bylo asi lepší, protože z nesčíslných zkušeností plyne, že je tato „W“ varianta vzepětí výhodnější pro to, aby se pilot mohl vždy na několik okamžiků věnovat i pozorování okolní atmosféry. To je důležité zejména při přítomnosti více modelů v nevelkém prostoru při soutěžích, kdy se každý snaží nalézt pro svůj model „ten nejlepší vzduch“.

Přirozená barva dýhového potahu také příliš nepřispívá ke zviditelnění modelu a proto je účelné povrch nosné plochy barevně zvýraznit a to odlišně na spodní a horní straně.

Já již soutěžit z mnoha důvodů nebudu, ale nadšencům z Nové Paky přeji, aby pomohli vytvořit hodnotnou konkurenci na všech soutěžích, kam se dostanou.