Přistání na přesnost

V letectví se nezřídka vyskytuje požadavek přistát co nejpřesněji na vytýčené místo nebo do omezeného prostoru. K tomu je nezbytná potřebná míra praxe a technické prostředky, včetně jejich spolehlivého ovládání a funkce, které to umožní.

Když se naskytne možnost vidět přistávat například Gripeny na betonové dráze nelze se ubránit dojmu, že při klouzavosti u Země, jež je odhadem kolem 10 a následném rázovitém propružení hlavního podvozku, se o zrovna měkkém přistání mluvit příliš nedá. Liší se to výrazně od mnoha jiných letedel s pevnými křídly, ale asi to jinak v těchto případech nejde.

Kdyby ale takhle měli přistávat ptáci tak by brzy přišli o nohy. A tak díky konstrukci a stavbě svých těl a zejména křídel a také proto, že se to nějakou nezanedbatelnou dobu museli učit a proto mají zřejmě největší praxi přistávají dokonaleji než naše létající stroje. I když to mnoho lidí zná, dovolujeme si připomenout tento jejich způsob přiblížení k Zemi na připojeném obrázku.

Ten byl v rámci možností okopírován jak konstruktéry skutečných letadel, tak i leteckými modeláři. Smyslem je nejprve snížit rychlost letu a to zvýšením vztlaku (změnou geometrie nosné plochy) se současným zvýšením odporu (vysunutí spoilerů), s následným výrazným zmenšením klouzavosti a to všechno při dostatečné stabilitě letu. K tomu je třeba funkční, spolehlivá a ne úplně jednoduchá mechanika. Je také výhodné, jestliže právě nevane silnější boční nárazový vítr. To mohou nastat nepříjemné až nebezpečné komplikace.

Letečtí modeláři, kteří zatím nepoužívají ve větším měřítku spoilery na nosných plochách svých výtvorů v podstatě okopírovali činnost ptáků beze zbytku. Ve zvolené výšce a vzdálenosti od bodu přistání potlačí výškové kormidlo, vyklopí klapky (obvykle ve střední části křídla) dolů do polohy kolem 75^o a zároveň obě křidélka souhlasně nahoru do polohy větší než cca 25^o. Výsledkem je zpomalený let s velmi malou klouzavostí směrem k cíli. Před ním ve vhodné vzdálenosti ještě nezřídka mění výchylky klapek a tím i úhel klouzání. Pokud není výrazná přízemní turbulence dokážou přistávat s přesností ca. 20cm. Při tom je nutné zajistit nezbytnou míru příčné stability.

Existují samozřejmě ještě i jiné možnosti jak přistávat například do omezeného prostoru jakou je například let ve skluzu (glizáda). O tom jsme ale již psali v některém z dřívějších magazínů.