RCEJ/K
pozměněná kategorie
středně velkých modelů větroňů
s pohonem i bez něj

S neustále postupujícím rozvojem pohonů elektrickými motory u modelů letadel, ale nejen u nich, jsou vytvářeny nové kategorie a jejich modifikace, v podstatě pro radost jejich tvořitelů. Což tak asi má být. Velký rozsah nových létajících UAV, myslíme tím modely letadel, nastává zejména u menších a středních velikostí. A to pro užití v halách i mimo ně. V tomto článku si dovolíme všimnout středně velkých větroňů poháněných elektromotory, pro něž byla vytvořena kategorie a následujícími stavebními pravidly: motor o hmotnosti do 50g, vrtule o průměru 250mm a celková minimální hmotnost 500g. Počet ovládaných prvků neomezen.

Soutěžní pravidla jsou poněkud složitější a mohou se měnit, takže se jimi nebudeme zde zaobírat. V podstatě je nutné s těmito modely dosáhnout, s limitovanou dobou chodu motoru, co nejdelšího letového času a přistát co nejpřesněji na vytyčené ploše.

Protože soutěže probíhají za různého počasí a maximálně možnou dobu letu není vždy snadné dosáhnout, nemluvě o nepříliš příznivých podmínkách obtékání nosných ploch těchto modelů, jsou kladeny na tyto nevelké modely, při jejich navrhování a konstruování, ne právě jednoduché podmínky.

Tyto modely, stejně tak jako řada dalších, přicházejí na svět jakožto profesionální i amatérské výrobky. My se pokusíme přiblížit jeden z profesionálních výrobků této kategorie.

V tomto státě existuje stále ještě nemálo malých firem zabývajících se výrobou modelů, přestože to nemají s ohledem na asijskou konkurenci snadné. Podívejme se na jednu z nich z Valašského Meziříčí, kterou kormidluje v bouřlivých konkurenčních vodách Martin Bílek. Ten si troufá přinést na tento křehký trh nový stroj shora zmíněné kategorie. Jeho tvary a hlavní rozměry, včetně předpokládaných výkonů jsou uvedeny v následujícím obrázku.

Tento větroň (UAV) sestává:

1. z neděleného křídla, půdorysného tvaru sestávajícího ze tří lichoběžníků, vyrobeného laminováním na pozitivním pěnovém jádru, s hlavním nosníkem o dvou uhlíkových pásnicích a s jednoduchým vzepětím tvaru „V“, pod úhlem cca 4 stupně. Křídlo je vybaveno buď křidélky a klapkami nebo jenom křidélky a v nejjednodušší variantě je bez jakékoliv „mechanizace“. Tato třetí varianta má pak největší vzepětí ze všech třech a sice cca 85mm na obou okrajích křídla.

Povrch křídla je velmi hladký a jeho odtoková hrana je velmi ostrá, což pomáhá k dosažení vyšší aerodynamické účinnosti. Nepravosti v obtékání a tím i skokové změny výkonů a letových vlastností, vyskytující se u hladkých křídel malých hloubek bez turbulátorů, což je tento případ, zde nebyly pozorovány. Přispěl k tomu zajisté i použitý profil s malou tloušťkou a přiměřeným prohnutím. Jeho vlastnosti v oblasti velkých úhlů náběhu skýtají záruku nezáludných vlastností v kroužení na menších poloměrech. Což se prokázalo již při prvních testech.

Obrys profilu s naznačeným uspořádáním klapek a křidélek je na dalším obrázku.

2.trupu sestaveného z přední a střední kompozitové části (gondoly) na níž je napojena uhlíková kuželovitá trubka pro připojení ocasních ploch původně z balzy a nyní z pěny, uspořádaných do kříže, při čemž SOP je předřazena VOP. VOP má plochu přibližně rovnou 10,5% nosné plochy a SOP dostatečnou mohutnost k zatáčení bez pomocí křidélek. Obě ocasní plochy mají symetrický profil (HT08). V trupu jsou umístěna 2 serva pro ovládání ocasních ploch, přijímač, baterie, regulátor a v jeho přední části pohonná jednotka (motor, sklopná vrtule a její kryt). Další 2, popřípadě 4, serva pro ovládání křidélek a klapek mohou být umístěna v křídle.

Další 4. variantou je možnost stvoření bezmotorové verze takže vznikne větroň o hmotnosti cca 420g se zatížením nosné plochy cca 15,8g/dm2, s nímž je možné úspěšně létat v rozdílných povětrnostních podmínkách a to i na svahu, kdy bude účelné ještě doplnit balast cca 500g, aby bylo možno potýkat se úspěšně i s větrem o rychlosti kolem 12m/s.

Na dalších 4 fotografiích je prototyp tohoto stroje v nejjednodušší formě, bez křidélek a klapek pouze s ovládáním směrového a výškového kormidla, zobrazen. Jedná se o jeden z prototypů, jehož ocasní plochy byly zhotoveny z balzy tl.3mm ve tvarech rovných desek. Testy proběhly za velmi mírného větru a při teplotě kolem 0^oC a potvrdily předpokládané výkony a zejména letové vlastnosti.

Určitou nevýhodou takto vyráběné nosné plochy (tenká kompozitová skořápka na pozitivním pěnovém jádru) je její náchylnost na deformace jejího povrchu, setká-li se s jakýmkoliv větším měrným tlakem. Prsty rukou to ještě nedokáží, ale ťuknutí třeba o hranu stolu zanechá trvalou stopu. Takže je nutné s ní zacházet opravdu „v rukavičkách“. Odměnou jsou pak skvělé výkony a vlastnosti. Konečně ani se skutečnými letadly se nemůže zacházet jinak.

Takže to je o čtyřech nových přírůstcích středně velkých větroňům ať již s elektropohonem nebo i bez něj, od Martina Bílka z Valašského Meziříčí. Kdo chce, může nahlédnout na jeho stránky „ypsi“. Původní pracovní název „RORÝS“ změnil výrobce na obchodní označení „DAIDALOS“.