Vzdálená soutěž
na návrh větroně
o rozpětí 13 m

2. část

Nyní již není jiného zbytí a to co zde dále zveřejňujeme, jsou jen a jen výpočty, i když mnohdy zjednodušené, což pro návrh bylo postačující. Snad nebude třeba kvůli tomu k někomu volat pohotovost.

A také ještě několik výkresů.

Předchozí stránky obsahují výkonové charakteristiky větroně. V následujícím obrázku je Rejstřík celého projektu.

Na dalších osmi stranách je Úvod, Technická charakteristika a výkony stroje a Použité symboly v návrhu.

Souřadnice profilu nosné plochy FX – 66 – S -196 a jeho tvar a aerodynamické charakteristiky jsou pro Re čísla 1 500 000 a 3 000 000 na dalších dvou stranách.

Pak je tu Multhopova metoda výpočtu rozložení vztlaku podél rozpětí a určení místa kde dojde nejdříve k odtrhávání proudu od horní strany nosné plochy. K tomu má docházet mimo oblast křidélek, aby nebyla narušena jejich funkce a zhoršena ovladatelnost. U nosných ploch ve tvaru jednoduchého lichoběžníka s velkým zúžením je to někdy dost obtížné. Nám se to zde podařilo docela dobře jak je patrno z kóty 2 620mm na obrázku.

A teď následuje výpočet poláry větroně pro dvojí zatížení nosné plochy. A sice pro 27,45kp/m²(v současných jednotkách 275N/m²) a pro 35kp/m² ( 350N/m²). Je to pro mnohé naše příznivce asi trochu nepřehledné, ale jinak se to tenkrát nedělalo a ani dnes se to příliš neliší. Jen s tím rozdílem, že dnes stačí mít na dosah vhodný výpočetní program nebo si udělat vlastní. Tenkrát, z dnešního pohledu, ač to není zase tak dávno, při tehdejším způsobu navrhování létajících strojů to ale bylo tak, jak to tady předkládám. Někteří, my však ne, měli však již tehdy přístup k počítačům. Nám muselo stačit rýsovací prkno A0 a půl metru dlouhé logaritmické pravítko.

Na dalších stranách jsou poláry křídla a letounu a rychlostní poláry vždy pro obě projektovaná zatížení nosné plochy.

Výpočet polohy těžiště letounu je v dalším obrázku.

Určení charakteristik v kroužení je uvedeno na následujících třech stranách.

V dalších dvou obrázcích jsou stanoveny polohy neutrálního a dynamického bodu letounu.

Výpočet sil v řízení je zachycen na těchto stranách.

Charakteristika příčné stability a letová obálka násobků jsou v dalších dvou stranách.

Následující tři stránky obsahují stručnou představu o namáhání centrovánu křídla.

V dalších osmi stánkách je orientační výpočet zatížení VOP, všelikých sil a momentů působících na nosnou plochu, dimenzí jejího hlavního nosníku a jakási představa jak na tom může být podvozek větroně při tvrdším přistání.

A na konec připojujeme několik sestavních výkresů včetně důležitých detailů – vodorovné ocasní plochy, trupu a křídla.

V těchto situacích nás již opouštěl i druhý dech a jen jakási stavovská čest nás přiměla dovést toto dílko do podoby, jakou zde předkládáme. Termín zaslání dokumentace se velmi přiblížil.

Tak jsme kontrolovali, opravovali, kopírovali a vázali do desek. A pak, jak jsem již naznačil dříve, se mi to napodruhé podařilo odeslat. Do Austrálie ten balík došel. Ještě byli tak slušní, že nám dali o tom zprávu.

Ale pak po čase přišla definitivní zpráva o tom, že soutěž byla zrušena a výsledky proto nebudou, ze země obývané také klokany, vyhlášeny. V roce 1972 při „konsolidaci zdravého jádra“ KSČ a jejich spolupracovníků využívajících uvolněných postů na mnoha místech ke svému kariérnímu postupu, to nebylo příliš povzbuzující.

Pak jsme si ještě po krátkou dobu mysleli, že bychom mohli aspoň trochu napomoci místnímu bezmotorovému letectví, z čehož nás rychle vyvedli dost vysoce postavení zaměstnanci Aeroklubu a Svazarmu. Ještě mám některé dopisy založené, a když je náhodou otevřu tak se již jen křivě pousměju a ani mě to už moc nebolí.

Krátce na to bylo započato s projekcí a stavbou VSO-10 v Orličanu Choceň. Byl u toho naštěstí i Honza Janovec a Honza Mašek.

A teď již bych měl asi skončit s touto dávnou příhodou.