Editorial

Jarní rovnodennost je již na dohled, slunce vychází před sedmou hodinou ranní, noční teploty jsou sice stále nemálo pod nulou, ale přes den jsou již neklamné náznaky jara, i když ještě nějaký sníh určitě v březnu spadne. Ale termika funguje již na holých pláních neomylně.

Včera jsem provětrával model novějšího elektrovětroně ( rozpětí 2,1m) a měl jsem určité starosti ho z výšek kolem cca 250 m dostávat v rozsáhlém vertikálním proudění, to jsem odhadoval asi na cca 2,5m/s, níž tak, abych ho ve vzdálenostech asi 350m na šedomodrém oblačném pozadí, viděl. Ať model zatáčel nebo letěl rovně, pořád většinou stoupal. Po asi ¾ hodinovém letu mě již bolelo za krkem a tak jsem pokorně přistál. Vítr byl proměnlivých směrů do cca 2 m/s, teplota asi 5 stupňů Celsia, obloha bez oblačnosti, jen cirostraty ve výšce několika kilometrů a také několik káňat kroužících v termice, to zpestřovaly.

A co tu máme v tomto čísle AL?

V prvním článku je 4. pokračování tématu o tom jak by třeba mohl vypadat vlastní létající stroj, tentokrát ještě bezmotorový. Je tu několik námětů obsahujících tvary a velikosti kluzáků o rozpětích do cca 13 m a také s pomocným elektropohonem. Neustále pokračující vývoj těchto pohonných jednotek a zdrojů energie (baterií) se stále větší kapacitou, to již reálně umožňují.

V druhém článku připomínáme blížící se AERO 2011 ve Friedrichshafenu.

Ve třetím příspěvku je informace o amerických výsledcích s létajícím strojem kombinovaného pohonu. Jedná se o starty a přistání pomocí dvoulistého pomaluběžného rotoru. Při překonávání vzdáleností je pak využívána k letu pevná nosná plocha (křídlo) a rotor odpočívá. Podívejte se také na připojené video. Vývoj není dosud ukončen.