Tomuto roku 2011 zbývají již jen dva dny do konce a my jsme opět sestavili další magazín pro počátek roku příštího, abychom nenechali nikoho na pochybách, že jsme ještě tady. Občas se snažíme dopátrat se toho zda zde není ještě nějaký spřízněný magazín podobného zaměření, ale ještě jsme se ničeho nedopídíli. Možná, že nejsme tak důslední, ale občas se k našim uším donesou zprávy podivující se nad tím, že nějaký takový magazín, to jest Akademie letectví, vůbec existuje.

Nepřímé odezvy je možné získat rovněž z průzkumu zájmu v zahraničí (pomocí Googlu) odkud je AL sledována v asi 25 zemích a počet čtenářů stoupá. Průměrný počet návštěvníků se pohybuje denně kolem stovky. Ale nikdo se na nic neptá. Buď to co zveřejňujeme nestojí ani za zmínku, natož za dotaz nebo je to podáno tak, že k tomu není třeba vznášet dotazy. Ale nepřicházejí ani připomínky, až na vzácné výjimky. a to se nám zdá zvláštní, nikoliv však znepokojivé.  Už jsme završili čtvrtý rok života magazínu a tak v tom hodláme pokračovat. Jak jistě mnozí naši příznivci poznali neobtěžujeme je žádnými reklamami a ani nevymáháme žádné finanční příspěvky. To nám sice ztěžuje provoz magazínu, ale zatím to není smrtící.

Takže teď, když jsme se trochu připomenuli oznamujeme, že v tomto čísle je:

V prvním článku, zveřejněném před asi dvěma týdny, je cosi jako nekrolog za úsilím vykonaným před 28 lety, kdy jsme se snažili podchytit a trochu organizovat, v té době již neopomenutelné, ilegální iniciativy na poli amatérských staveb a létání v tehdejších, této činnosti, nepřátelských podmínkách. Byli jsme patřičně umravněni tehdejšími strážci čistoty víry režimu, kterému sloužili a tak jsme neuspěli. Dodnes toho lituji, ale to jak asi všechno co s tím mohu udělat. Možná, že bychom nebyli vítáni s otevřenou náručí ani dnes, protože by některé instituce a skupiny musely vyvíjet činnost pro ně neobvyklou a namáhavou, přestože jsou za ni placeni. Takže to zkoušíme například tak, jak je uvedeno v článku třetím.

V druhém článku přinášíme optimistickou zprávu o tom jak se znovu klube na letecký svět předválečný dousedadlový kluzák „Šedý Vlk“. Dochází k tomu za svízelných podmínek a zřejmě jedině díky úsilí a nadšení „managera“ celého projektu (abychom použili dobové hantýrky) Jirky Leníka. Rádi o tom píšeme a velmi rádi bychom, aby se k podpoře toho kluzáku někdo připojil. Jestli se někdo najde, dejte nám , prosím, vědět. Ihned to pošleme dál. Žádnou nadaci, ale zřizovat nemíníme.

A v třetím článku je jakási provokativní pobídka pro ten malý počet zájemců, kteří by chtěli podstoupit tu řeholi a postavit si nebo nechat si postavit svůj vlastní létající stroj a poletovat s ním pro radost i trochu jinak. Je to jen idea. Mohla by se i trochu přetvořit, ale v zásadě by to mohlo být nějak tak, jak je zde naznačeno.

26. 12. 2011 © Jaroslav Lněnička