Dostala se ke mně před časem pozvánka na tradiční akci s názvem Helicoptershow, pořádanou na hradeckém letišti společností DSA a.s.  a organizovanou společností Gemini Port,a.s.. Obě jsou z Hradce Králové. Byla neděle 19. 5. 2012, když jsem se dopoledne dostal zase po nějaké době na hradecké letiště. Obdržel jsem něco jako novinářskou akreditaci a mohl bezplatně dovnitř. Před letištní plochou jsem dostal identifikační žlutou pásku na zápěstí levé ruky a mohl jsem vstoupit. Vypadalo to tak, že mě při kontrole i trochu znali. Někdy je to výhoda, jindy zase už ne tolik. Tady to bylo přívětivé.

Byl( a ještě je, protože to píši asi ve dvě hodiny odpoledne) krásný den se slabým východním větrem. Bezmračná obloha, teplota asi 17°C. Včera byla teplota kolem východu slunce minus 5°C a silně pomrzly brambory.

Když jsem asi kolem desáté hodiny  odhadl počet diváků, který neustále narůstal, mohlom jich být  asi na 1000 až 1500. Snažil jsem se zachytit jak  celkovou atmosféru podívané jako takovou, tak i některé detaily vystavených létajících strojů.

Z nich byla většina těch co mají pohyblivé nosné plochy neboli vrtulníky a vírníky. Bylo jich tu několik desítek velmi odlišných konstrukcí. Od jednomístných až po mnohamístné mohutné stroje. Chybělo mi, jakožto nepříliš informovanému občanu a návštěvníku, více informačních panelů u jednotlivých strojů. Bylo by to jistě mnohem instruktivnější pro všechny přítomné.

Pohyboval jsem se jednak po ploše a to jak na pojezdových betonových drahách, tak i po trávníku mezi stále existujícími ULy. UL, to byl název a ještě asi i je, název pro úkryt bojového letounu zbudovaného z betonových panelů, zasypaný hlínou a porostlý travou. Vpředu měl mohutná pancéřovaná vrata s těžkopádným ovládáním a vzadu menší obdélníkový otvor (plechové dveře) pro výstup spalin z tryskového motoru. Neboť bojový letoun se startoval uvnitř a vyrážel s poměrně značnou rychlostí na nejbližší runway k letu proti nepříteli. Aby toho nepřítele překvapil. Teď už je to všechno naštěstí  jinak. Jen ty ULy stojí dál a slouží všeličemu.

Pak jsem se vyšplhal se svými artritickými koleny na jeden z nich a zachytil jakési panoráma letiště. Na něm sídlí několik firem, které mají bezprostřední návaznost na letectví nebo zase vůbec ne. Celkové využití zatím pokulhává hodně za možnostmi, které tento objekt poskytuje.  A to je pro mě významně nepříznivá situace pro celé město.

Vždycky si to připomenu, když se tu rozhlížím, někdy i vícekrát ročně, po těchto plochách a na nich situovaných stavbách. Je to už velmi mnoho desítek let, kdy jsem zde absolvoval základní plachtařský výcvik na SG-38, Granich II a Grunau Baby. Nostalgii však nechme stranou.

Teď je to jinak a úplně nepragmaticky ošetřené, čímž trpí nejen letiště, ale i město Hradec Králové a jeho okolí. Kde zůstala například legendární  Letecké akademie nebo neoficiální výcvik izraelských pilotů či Masarykova letecká liga a nakone i Aeroklub Hradec Králové?! Zbyla tu jen loňská kniha o hradeckém letišti( autor Z.Doubek,…) a jen několik málo firem s letectvím propojených. Několika kilometrová runway chátrá a zanedlouho nemusí ani  být uschopněna k leteckému provozu. Miliardy Kč leží nevyužity a sublimují do vesmíru.

Neradostná situace je tu a tam zpestřena takovými akcemi jako je například tato Helicoptershow. Díky za to, ale řešením pro hradecké letiště to není.

Připojujeme několik desítek fotografií. Na některých jsou komentáře k tomu co jsme pokládali za zajímavé připomenout.

Teď, kolem 4. hodiny odpolední, kolem našeho domu již první účastníci, s pevnými či pohyblivými nosnými plochami, hradecké letiště opouštějí.

Na podzim by tu snad zase měla být jiná letecká show. Jak dlouho takovéto akce  asi mohou pomoci tomuto nelevně vybudovanému  dílu, určenému létajícím strojům?

19. 5. 2012 © Jaroslav Lněnička