Začátky organizovaného modelářství v Hradci Králové se datují do období 1.republiky, kdy v rámci Masarykovy letecké ligy byli zapojeni i letečtí modeláři. Klubová činnost byla přerušena druhou světovou válkou a obnovena byla až po jejím skončení. První zázemí tehdy poskytly Škodovy závody ve městě. Z této doby jsme nenalezli žádné písemné ani obrazové záznamy.

Na počátku padesátých let byli letečtí modeláři začleněni ještě v Masarykově letecké lize a pak v Československém lidovém svazu letectví-1951. Potom v DOSLETu, který byl následně změněn na Svazarm asi v roce 1952 a existoval až do roku 1990. V jeho rámci byly pro tuto činnost uvolňovány dílny v různých částech Hradce Králové (např.v Resslově ulici, na Masarykově náměstí, K Rybínovům, Komenského ulici a posléze na Velkém náměstí, v tehdejší budově Svazarmu). Za působení Svazarmu byla materiálově-technická pomoc poměrně vydatná. Byla to však polovojenská organizace se všemi z toho vyplývajícími nešvary, zkostnatělým vedením a posluhováním komunistické straně v rámci třídního boje.

Mnoho iniciativ bylo tak zbržděno ke škodě celé společnosti. Přesto se podařilo skupině obětavých mladých lidí svépomocí ve městě vytvořit, za nezbytné pomoci úřadů, která spočívala hlavně ve schvalování těchto dobrovolných aktivit, dvě neopomenutelná zázemí pro leteckomodelářskou činnost,která přetrvala dodnes, tj. do počátku roku 2012. Věhlas především modelářského stadionu pro upoutané modely nezanikl ve světě dodnes.

Trvalo však téměř jednu generaci než se podařilo dosáhnout toho co si skupinka mladých lidí, jejichž hnacím motorem byl v určitém období po několik let Václav Buben, předsevzala a nakonec i dokázala.
V té době, zejména vzhledem k materiálovým možnostem, byly provozovány pouze kategorie volně létajících- tehdy značené jako A-1, B-1 a C-1 a dnes F1A, F1B, F1C a upoutaných modelů( F2A a F2B). Nejvyužívanějším místem bylo vojenské cvičiště (execírák) vedle Petrofovy továrny, letiště v Ruseku a občas fotbalové stadiony a hřiště(například pro upoutané modely dnešní Dům mládeže).

Když jsme na soutěži chtěli, abychom kluzák nebo i motorový model po delším letu našli, tak jsme museli zapálit 6-ti minutový doutnák. Později to byly již tříminutové hořlavinou napuštěné knoty, které ale mnohdy během letu zhasly a pak již přišly ke slovu spouštěče z fotoaparátů a ještě o něco později „časovače“, které uváděly, stejně jako doutnáky před tím, do vyklopené polohy VOP a model pak klesal rychleji k Zemi. Někdy však stoupal v silném termickém komínu i s fungujícím determalizátorem (to byla ta vyklopená VOP) a zmizel obvykle navždy.

V té době měl jediný modelářský klub v Hradci Králové kolem 15 až 20 členů. Jeho členové zastávali také po mnoho let vedoucí dobrovolné funkce na okresní a krajské úrovni v tehdejším Svazarmu. Patřili mezi ně například ing A. Hanuš, V. Horyna ( později mnohonásobný reprezentant ČSSR), M. Havlík, O. Kindl, M.Rezner, J. Dobiáš, J.Lněnička, F.Štěpánek, J.Franc, Z.Štěpán a později mnozí další. Mimo to zde byli i osamělí jedinci, kteří pěstovali letecké modelářství, ale byli v té době mimo klub.

Počátkem šedesátých let zahájila svoji činnost i malá skupina raketových modelářů. Ti dosáhli v pozdějších desetiletích nemalých úspěchů. Podrobnější zmínka o nich je v dalším textu.

Koncem 70. let 20. století se osamostatnila skupinka modelářů Modelklubu a založila druhý modelářský klub v Hradci pod názvem Juniorklub v bývalém Pionýrském domě mládeže. Tento klub je dnes se svojí členskou základnou v HK největší. V jeho péči je permanentní asfaltová plocha o rozměrech 150 x 50 m pro radiem řízené modely na Slezském předměstí. Tu jim přenechal Modelklub HK, když ji v roce 1974 svépomocí vybudoval. Dnes jsou oba modelářské stánky v majetku města HK s určitými restitučními komplikacemi a nemalými platbami nájemného.

Začátky modelářského stadionu v ulici Bratří Štefanů, dnešního Modelklubu začínají rokem 1960, kdy Svazarmu byla městem poskytnuta nevyužitá, ale dříve vyvlastněná plocha proti hospodě Stoletá. O to se zasloužil zejména ing.A.Hanuš. Jednalo se o podmáčenou půdu v místech dřívějšího slepého ramene řeky Orlice. Tento prostor byl dán k disposici na vybudování dráhy pro upoutané modely v akci“Z“.

Práce byly již v tomto roce zahájeny úpravou terénu, ale pokračování prací bylo přerušeno. Mokřad, na němž se modelářský stadion začal budovat, velmi ztěžoval práce. Rákosí, například, prorůstalo i půl metru vysokým násypem.

Pak je tu svědectví ingVl.Tomka o tom jak V.Buben přemístil valník žulových kostek na obrubník jedné dráhy z jiného místa v HK, za přispění velmi mladých pomocníků. Potom jak V.Buben jednoho dne r. 1964 přemluvil bagristu, aby zkrátil svoji přestávku na občerstvení v hospodě „Stoletá“ a o 200m dále využil neustále běžícího motoru buldozeru k urovnání plochy prvního kruhu. A pak ještě malá „odyssea“ související s převozem sloupků na oplocení z Turnova s Tatrou 111, které se nesměl zastavit motor, protože by se již nerozjela.

Jako závozník byl Vl.Tomek.

Takhle to i probíhalo díky iniciativě členů Modelklubu, bez pomoci Svazarmu…

Obnovení prací na akci „Z“ pokračovalo tedy v roce 1964 a v tomto a následujícím roce byly postaveny dva asfaltové kruhy pro upoutané modely a 1. – 3.10.1965 zde proběhlo Mistrovství Československé republiky a tímto byl i modelářský stadion oficiálně otevřen. Výstavba stadionu byla až do dokončení prvního letového kruhu, v roce 1964, financování pouze z vlastních prostředků klubu a zajišťována neplacenými činnostmi členů klubu v jejich volném čase. Teprve v roce 1965 došla první dotace od ÚV Svazarmu na dokončení druhé letové dráhy pro Mistrovství ČSSR.

Ve dnech 25. a 26.5. 1968 se konala první mezinárodní soutěž upoutaných modelů, 1. Evropské kriterium na tomto letišti a v září téhož roku Mistrovství Československa.

V roce 1970 byla zahájena stavba klubovny a byla dokončena před další mezinárodní soutěží zvanou „Velikonoční“, v dubnu roku následujícího. Tímto rokem se modelářské letiště Modelklubu a jeho členové stali organizátory nepřeberné řady soutěží a akcí a to nejen upoutaných modelů, ale i dalších leteckomodelářských kategorií a posléze i kategorií v raketovém modelářství. Pokračovalo i další budování stadionu.

Lví podíl na na vybudování obou permanentních modelářských letišť měl Václav Buben, společně s obětavě a nadšeně spolupracujícím týmem, kde byli – Jiří Fikejz, Zdeněk Řeháček, Karel Koudelka, Václav Rejchrt, Vladimír Tomek, Jaroslav Šafler, Jaroslav Kodytek, Oldřich Opa a několik desítek dalších členů Modelklubu.

Stručný chronologický přehled úspěšných účastí členů Modelklubu na význačných soutěžích a záznam některých celostátně důležitých leteckomodelářských událostí je následující :

r.1949 – J.Pižl zvítězil s modelem na gumový pohon na celostátní soutěži v Medlánkách a J.Vokolek s bezmotorovým modelem na memoriálu Č.Formánka v Praze

r.1952 – Z.Štěpán zvítězil na celostátní soutěži s bezmotorovým modelem ve Zruči n/Sáz. a J.Mašek(to byl ještě členem klubu v HK) byl první na memoriálu Č.Formánka v Kamenných Žehrovicích

V tomto roce se poprvé oficiálně létala kategorie bezmotorových modelů FAI pod označením F1A, když byl změněn předchozí počet tří startů v soutěži s maximy 6 minut na pět starů s maximy 3 minuty.

r.1953 – začaly první vážnější pokusy s RC modely (A.Schubert a J.Hajič). Když před tím jako průkopník Morávek ze Zábřehu na Moravě létal s jednolampovkou a obrovským vysílačem. Teprve v roce 1956 byla uspořádána první soutěž tehdejších dálkově ovládaných modelů s účastí 6 soutěžících. Větroně a jednopovelové motorové modely ( ovládána směrovka). Vícepovelové modely pro nepřízeň počasí vůbec neodstartovaly

r.1954 – vzniká MVVS (Modelářské výzkumné a vývojové středisko) v Brně a uskutečnila se celostátní soutěž Svazarmu v Kralupech ( dnes je na tom místě rafinerie) za účasti hradeckých modelářů-Horyna, Štěpánek, Štěpán, Rezner a Lněnička)

r. 1955 – odjelo poprvé na MS U-modelů do Paříže čs. družstvo( J.Sladký. B.Grulich, M.Zatočil a V.Šmejkal), když před tím absolvovalo týdenní soustředění

Václav Horyna, jeden ze zakládajících členů Modelklubu HK, se umísťuje na 2. místě na Mezinárodní modelářské soutěži ( země východního bloku) ve Vrchlabí a je v tomtéž roce 8. na MS volně létajících modelů ve Wiesbadenu, kde byla naše výpravy 16-ti členná a jako jediná z tzv. socialistických zemí. V roce 1956 byl V.Horyna 8. na MS volně létajících modelů v Italii, na celostátní soutěži 1958 v Žilině druhý a opět na Mezinárodní modelářské soutěži v Lešně roku 1959 zase druhý.

r.1956 se umístili L.Tölg a J. Lněnička na 3. a 4. místě kategorie F1C ve finále na CMS ve Vrchlabí

r.1957 – FAI zrušila povinnost startovat s modely F1B a F1C ze země

r.1958 – byl hradecký Vl.Bouchal na celostátním přeboru v Žilině v kategorii F1C druhý

r.1959 – v ČSSR je poprvé pořádáno Mistrovství republiky i pro upoutanou kategorii F2C ( team racing) v Praze

ME U modelů – Maďarsko 1971 : 2.místo týmu Šafler-Kodýtek v kategorii F2C

MS U modelů – Finsko 1972 : 3. místo v družstvech kategorie F2C a v českém týmu dvojice Šafler-Kodýtek, Modelklub HK

r. 1972 MČR v kategorii F1A – 1. místo Oldřich Barvíř, Modelklub HK

r.1973 tým J.Lněnička, St.Prokeš a O.Opa se umístil na 3. místě v celosvětové soutěži FAI vypsané pro FAI Standard Model Glider (tehdejší kategorie A3)

dne 24.5.1977 překonal J.Fikejz rekord č. 26 dosažením výšky 1210m radiem řízeným kluzákem

dne 7.9.1980 překonal J.Fikejz rekord č. 22 dosažením výšky 2720m s radiem řízeným motorovým modelem s pístovým motorem

dne 16.5.1982 J.Fikejz vytvořil rekord č. 60 v kategorii hydroplánů dosažením výšky 980m na písníku u Smiřic

dne 3.7.1985 pak překonal J.Fikejz svůj dřívější rekord č. 26 dosažením výšky 1580m

Ve zkráceném přehledu soutěží pořádaných Modelklubem HK jsou uvedeny jen ty nejdůležitější akce:

V letech 1954 až 1990 byly Modelklubem každoročně pořádány soutěže volně létajících modelů kategorie F1A a to pro jednotlivce nebo tříčlenná družstva. Tyto soutěže byly pořádány i v zimních měsících a počet účastníků několikrát přesáhl stovku.

21.5.1967 – Hradecké kriterium upoutaných maket a dalších dvou kategorií

14.4.1968 – Velikonoční soutěž upoutaných modelů

25.5.1968 – 1. Evropské kriterium upoutaných maket. Při této akci byla poprvé použita krytá demontovatelná depa pro soutěžící(to byla vždycky dost namáhavá práce pro několik členů) rok před tím vyrobená v dílnách VČE za účasti členů Modelklubu pro MS volných modelů v Sázené. Soutěže se zúčastnilo 27 maketářů z toho 3 z Modelklubu ( J.Fikejz na 8., Z.Řeháček na 9. a V.Rejchrt na 13. místě)

14.6.1969 – Mistrovství Čech U-modelů

13.-14.9.1969 – Mistrovství ČSSR U-modelů za účasti členů Modelklubu: J.Fikez, Z.Řeháček, V.Rejchrt, J.šafler + J.Kodytek,bratři Pavlíčkové

19.10.1969 – Hradecká pentle pro makety a combat

28.3.1970 – Velikonoční soutěž U-modelů, před soutěží napadlo v noci 10 cm sněhu

27.6.1970 – Evropské kriterium maket se 16 účastníky

11.- 12. 9. 1971 – Mistrovství Československa upoutaných modelů

1.– 2. 4. 1972 – MezinárodníVelikonoční soutěž U-modelů

1.7.1972 – Ralley maketářů

21.- 22. 4. 1973 – Mezinárodní Velikonoční soutěž

15.6.1973 – Mistrovství Čech U-modelů

8.-9.9.1973 – Mistrovství ČSSR U-modelů

13.10.1973 – Ralley upoutaných maket

1973 – 1974 – dokončena třetí asfaltová dráha a vybudována tréninková plocha pro připravované Mistrovství světa upoutaných modelů cca 500m od stadionu směrem na Třebechovice p.O.

29.6.1974 – Mistrovství Čech U-modelů jako generální zkouška na blížící se MS

V roce 1974 bylo na hradeckém vojenském letišti, tehdy ještě volně přístupném, Mistrovství ČSSR kategorie F3A a o několik let později, již na asfaltové tréninkové ploše (100 x 50m), ještě jednou. V roce 1976 bylo zde uskutečněno také jedno z prvních, pokud ne vůbec první, Mistrovství ČSSR vrtulníků.

24– 27. 7. 1974 – Mistrovství světa upoutaných modelů

15.6.1975 – létání pro Čs. televizi, která ten pořad uvedla

21.- 22. 6. 1975 – Mistrovství Československa upoutaných modelů.

V tomto období měl Modelklub kolem 150 členů a patřil mezi největší v republice. Vybudovaný permanentní stadion pro upoutané modely byl po dlouhou dobu ojedinělým stánkem pro kategorii upoutaných modelů svým rozsahem a zázemím v Evropě a stal se světoznámým pojmem.

11. – 17. 5. 1976 – Mezinárodní srovnávací soutěž socialistických států upoutaných modelů

15– 16. 9. 1979 – Mistrovství Československa

V průběhu cca 12 let to byla každoroční podzimní soutěž RC kluzáků „Babí léto“

A pak také speciální královehradecký maraton F2C na 422 kol

14– 18. 5. 1980 – Mezinárodní srovnávací soutěž socialistických států upoutaných modelů: kategorie F2A, F2B, F2C a F4B. To bylo v podstatě malé Mistrovství Evropy s mongolskou účastí.

15 účastníků v F2A, 21 účastníků v F2B, 13 týmů v F2C a 6 účastníků v F4C z BLR, ČSSR A, ČSSR B, KLDR, MLR, MoLR, NDR, PLR a SSSR.

26. – 28. 9. 1986 – Mistrovství Československa

9. – 10.. 9. 1989 – Celostátní kvalifikační soutěž

11.- 13. 5. 1990 – Mezinárodní soutěž

17. – 19. 5. 1991 – Mezinárodní soutěž

7. – 9. 6. 1991 – Mistrovství ČR žáků v raketovém modelářství

1991 – 2007 – každoroční soutěž seriálu Mistrovství ČR v raketovém modelářství

17– 19. 5. 1992 – Mezinárodní soutěž

červenec 1992 – Mistrovství světa upoutaných modelů F2A, F2B, F2C, F2D

11. – 13. 6. 1993 – Mezinárodní soutěž

9. – 10. 8. 1994 – Mezinárodní soutěž maket

3.9. 1994 – Mistrovství ČR – MČR

16. – 22. 8. 1995 – Mistrovství Evropy upoutaných modelů F2A, F2B, F2C , F2D

25. – 26. 5. 1996 – Mezinárodní soutěž

31. 8. 1996 – MČR

6. – 7. 5. 2000 – Světový pohár FAI upoutaných modelů

9. – 10. 9. 2000 – MČR

4. – 6. 5. 2001 – Světový pohár FAI

4. – 5. 5. 2002 – Světový pohár FAI

29. – 30. 6. 2002 – MČR

6. – 7 .5. 2003 – Světový pohár FAI

1. – 2.5.2004 – Světový pohár FAI

18. – 19. 9. 2004 – MČR

23. – 24. 4. 2005 – Světový pohár FAI

23. – 24. 7. 2005 – MČR

22. – 24. 4. 2006 – Světový pohár FAI

9. – 10. 9. 2006 – MČR

17– 18. 5. 2008 – Světový pohár FAI

13– 14. 9. 2008 – MČR

V letech 2009 až 2011 to byl Světový pohár FAI -F4B a SUM, Mezinárodní soutěž F4B a SUM, MČR U-modelů

26.- 27.2.2011 první oficiální soutěž kategorií halových upoutaných modelů odvozených od F2B a UŠ a v únoru 2012 druhé takové klání v hale.

Kromě uvedených vrcholových soutěží se pravidelně pořádaly soutěže nižších stupňů, tj. okresní a oblastní přebory dospělých a žáků a velké množství veřejných a propagačních soutěží. Členové klubu zajišťovali pořadatelsky i soutěže např. armádních přeborů.

Modelklub v dobách své největší slávy vydával například také jakýsi občasník zvaný „KLUBOVÝ ZPRAVODAJ“, po dobu více než deseti let počínaje rokem 1970, což zajišťoval autorsky, vydavatelsky i výrobně(množení) V.Rejchrt. I když vycházel nepravidelně a jen několikrát do roka, byl cennou informativní a organizační pomůckou pro celý tým. Zachycoval veškerá podstatná dění klubu a tím podával svědectví o jeho bohaté a rozsáhlé činnosti. I když podmínky nebyly jednoduché a prostor „na slunci“ jsme si museli často na soudruzích z vyšších orgánů Svazrmu vyvzdorovat.

Před tím však vydávala trojice „samozvaných“ redaktorů – V.Buben, K.Koudelka a J.Fikejz po dobu nejméně dvou let, v období 1966 a 1967, jiný občasník pod názvem „ŠPEJLÁK“. Dělali to na tu dobu a společenské poměry velmi dobře a obětavě. „Špejlák“ se snažil burcovat modelářské dění v celém východočeském kraji. To se však dařilo jen spoře.

A pak ještě v roce 1967 V.Buben vydal nejméně jedno číslo „OBČASNÍK“ pro vyburcování aktivnější činnosti členů klubu.

V roce 1968 St. Gross vyhotovil také alespoň jeden, spíše asi několik, klubových „ormigem“ tištěných cirkulářů zvaných „NEPRAVIDELNÝ PRAVIDELNÍK“.

Pak již následoval prve zmíněný „Klubový zpravodaj“.

V roce 1973 ing.J.Lněnička vedl celostátní tým, který zpracoval dvoudílnou „Modelářskou metodickou osnovu“ pro zajištění JSBVO(Jednotného systému branné výchovy obyvatelstva), jíž lektoroval ing J. Schindler. Obsahovala kapitoly : letecké modelářství, lodní modelářství, kosmické modelářství, automobilové a železniční modelářství. Byla vydána v roce 1974 ÚV Svazarmu v nákladu několika tisíc výtisků a distribuována do modelářských klubů. V roce 1979 pak tentýž člen Modelklubu vedl jiný celostátní tým, který vypracoval dvoudílnou „Modelářskou metodickou příručku“ vydanou v počtu 5 000 výtisků v roce 1980 ÚV Svazarmu.

Počátkem 70. let 20. století byli v oboru radiem řízených modelů velmi aktivní například ing I.Ládr a R. Šlenc. A o něco později se pokusil několikrát úspěšně postavit amatérské RC soupravy i O.Barvíř. Ruda Šlenc zasluhuje zvláštní zmínku týkající se jeho obřích( a také těžkých) strojů o rozpětích mezi 2,5 a 3 m, které v těch dobách byly ojedinělé a s nimiž si on užíval dostatek adrenalinu a tak občas letecké modelářství vyměnil za rybaření, když se mu nedařilo podle jeho představ. Už jenom přeprava těchto strojů nebyla na místa startů jednoduchá. A i my, často přihlížející, jsme v těch situacích zažívali nezapomenutelné chvíle, když například těžký stroj mizel v několikametrové výšce dost daleko za obzorem, aby se pak vrátil po částech v rukou svého tvůrce zpátky. Bylo nám smutno trochu i za něj. Ale natrvalo to nevzdal.

Nebylo to ani v té, nebo právě v té, době jednoduché a snadné. Je velmi zajímavé pročítat těch několik desítek vybledlých stránek množených „ormigem“ a připomínat si ty doby a lidi, kteří se v leteckomodelářské branži pohybovali. Mnozí se již odebrali, a to i před několika desítkami let, k většině lidí, jež obývala tuto planetu. Byli to ku příkladu : J.Franc, L.Tölg, V.Buben, O. Opa, St. Gross, M.Rezner, ing A.Hanuš, Z.Štěpán, P.Franc, M.Neckář, R.Šlenc, Josef Pavlíček, P.Prokop, J.Sofilkanič, O.Čechák, Vl. Kindl, Pátek sen., Pátek jun.,oba O. Včelákové, A.Rachwal (Polsko, byl zde častým hostem)…..

A z těch mimohradeckých, s nimiž jsme bývali v těsném styku to byli například- ing Šimerda, Štefan, Hanuš, V.Šípek, ing.J.Schindler, J.Smola, J.Gábriš, R.Černý, Vl.Špulák, R.Čížek, M.Vydra, ing J.Janovec, ing J. Mašek…..) a tak zbývá jen nostalgická vzpomínka na ně, doplněná úsměvem.

Bylo to období, kdy balza, modellspan, někdy i trochu gumy „Pirelli“, také nějaké krystaly na frekvenci 27MHz, dokonce i tuzemská serva a brněnské a jiné tuzemské motory(čuďáky) pomáhaly udržovat československé letecké modelářství na dost vysoké úrovni.

Začaly se vydávat nové licence pro modelářskou činnost číslované podle okresů. Hradec Králové měl číslo 43.

Přimět dostatečný počet příznivců k nějaké systematické činnosti se však ani v té době příliš nedařilo. Všechno se totiž dělo dobrovolně a téměř vždy bezplatně. Pracovalo se ještě i v sobotu a aut bylo pomálu. A Svazarm na všech úrovních tyto aktivity nijak zvlášť nerozvíjel, ač o tom neustále jeho funkcionáři žvanili. S tím jsme měli až příliš bohaté a neveselé zkušenosti na okrese, v kraji i na ústředí po celou dobu, kdy jsme neměli jinou možnost organizovat se.

Pro připomenutí trochu pozdějších neveselých let, co naštěstí nenávratně uplynuly, je tu jako příklad stručný výtah ze zápisu výroční členské schůze Modelklubu konané dne 8.12.1977.

Schůze se konala ve velkém sále Automotoklubu hotelu Bystrica ( Grandhotel).

Zprávu o činnosti přenesl předseda klubu s. Václav Buben a mimo jiné zhodnotil výsledky celostátní soutěže aktivity ZO(základních organizací Svazarmu) v níž se klub umístil v kraji na 1. místě a v celostátním měřítku na 5. místě.

Zprávu o stavu členské základny a výsledcích klubové soutěže aktivity ( na 1. místě Jiří Fikejz) přednesl s.St. Prokeš-celkem měl klub ke konci roku 1977 – 77 členů.

Zprávu o hospodaření pak s. Otakar Čechák-stav pokladny 2546,24Kč.

O činnosti TSM (Tréningového střediska mládeže) informoval s. Karel Koudelka. Mělo 38 žáků a juniorů.
S. J.Fikejz připomněl ve svém příspěvku potřebu zvýšené brigádnické aktivity a skutečnost, že je třeba úsilovně udržovat a chránit vše, co bylo společnými silami a mnohdy s velkými těžkostmi, vybudováno.
Zprávu revizní komise přednesl s. Vladimír Tomek.

V diskuzi pak, mimo jiné vystoupil předseda OV Svazarmu s. Stránský ( s ním jsme to měli vždycky velmi obtížné) a zdůrazňoval a nabádal a apeloval, atd. : že před naší organizací(rozuměj svazarmovským spolkem) stojí vyšší cíle-kvalita a komplexnost náplně funkce organizace při budování rozvinuté socialistické společnosti, rozvoj aktivity, iniciativy, formování socialistického vědomí, že nelze podceňovat práci s mladými lidmi a že předsjezdová kampň musí probíhat v duchu jednoty výstavby a obrany, že Svazarm se bude zvýšenou měrou podílet na rozvoji národního hospodářství, tvorbě životního prostředí a bude zabezpečovat kulturní potřeby společnosti, že metody práce musí směřovat k důsledné kontrolní činnosti,…….

Skoro nikdo tomu nerozuměl a asi ani on sám, ale museli jsme to vyslechnout.

Pak vystoupil zástupce ÚV Svazarmu s. Franěk, který seznámil členstvo s řadou opatření ÚV, jež budou realizována v rámci plnění závěrů XV. Sjezdu KSČ. Hlavní důraz bude při tom kladen na aktivitu a činnost základních organizací.

Tomu jsme taky moc nerozuměli.

Pak ještě promluvil s.Neuberg se zprávou o činnosti modelářů v okrese Hradec Králové a poukázal na vážný úkol OV při náboru do vojenských škol.

Takže to jsme měli jako letečtí modeláři na krku, bezplatně a ve svém volnu.

Pak byl zvolen nový výbor ZO Modelklub ve složení: V.Buben, J.Marek, V.Němeček, O.Čechák, P.Darius, V.Rejchrt, I.Pavlíčková, Sladomelová, J.Kodytek, K.Koudelka, J.Fikejz.

Dále revizní komise : ing J.Lněnička, St. Prokeš, J.Šafler a delegát na okresní konferenci J.Marek.

Ještě bylo projednáno a schváleno usnesení VČS a socialistický závazek.

Dne 8.1.1978 bylo na jednání nového výboru projednán způsob vybírání klubových příspěvků(poštou), obnovení průkazů sportovních komisařů, soutěž „Pohár Vítězného února“ v Jaroměři, ples Modelklubu v Palmové zahradě- 25.3.1978(vstupné 25,-Kč), ten časem přesáhl rozsah okresu a úklid příjezdové cesty ke stadionu.

Všichni funkcionáři klubu byli upozorněni na pravidelná konání výborových schůzí vždy 1. úterý každého měsíce v 16,30h.

A takhle nějak to probíhalo se Svazarmem po 39 let. A my jsme to všechno vydrželi.

Další význačnou činností Modelklubu byla a je práce s dětmi a mládeží. Členové Modelklubu vedli mnoho zájmových kroužků na školách, které od roku 1982 nepřetržitě pracují i když se jejich počet snížil. Od roku 1996 se každoročně v průběhu letních prázdnin koná soustředění talentované mládeže v leteckém a raketovém modelářství. Ty vedou v Modelklubu až dodneška ing Souček a J. Šafler. A na školách to je po dlouhou dobu ing Vl.Tomek.

V roce 1976 měl Modelklub 93 členů + 27 kitařů = celkem 120 členů zaznamenaných na seznamu s rokem narození, bydlištěm a zájmovými kategoriemi v leteckém a raketovém modelářství, který byl dostupný pro všechny.

V roce 1984 pak 91 členů a 34 členů kroužků.

V roce 1989 měl Modelklub 138 členů(bylo tam i dost rodinných příslušníků).

V březnu roku 1984 uspořáli 3 členové Modelklubu (Lněnička, Fikejz a Prokeš), nejprve se svolením a pak proti zákazu mocipánů ze Svazarmu , a proto již pololegální setkání zájemců o amatérské létání na skutečných letounech, jakožto pokus vytvořit podmínky u nás. Což se zatím dělo, mimo balony a závěsné kluzáky, pokoutně na několika místech ve státě. Byli přinuceni zůstat mimo hru s následným „kádrovým škraloupem“, protože se nedovolili svazarmovské vrchnosti.

A teď něco o raketových modelářích, jichž je nyní v Modelklubu jen dva – ing.E. Souček a J.Ferbas.

První publikované informace o raketovém modelářství pocházejí z roku 1958, když ing Rumler zveřejnil článek v tehdejším Leteckém modeláři. Ozvalo se několik zájemců, kteří chtěli stavět modely raket. V ZO Svazarmu podniku Synthesia Semtín( tam co to občas „pšoukne“) skupina inženýrů -Rumler, Ledvina a Švejka začala s jakýmsi výzkumem raketových motorů. Takových pracovišť nebylo ve světě mnoho a byly zákonitě, nejen v té době, pod kontrolou zvláštních orgánů. Raketové motory nebyly také jen tak „k mání“.

V červnu roku 1961 se uskutečnila schůzka zájemců o nově vznikající odbornost- raketové modelářství v počtu 60 účastníků z celé tehdejší ČSSR. Z Modelklubu to byli J.Prokop(pozdější spoluzakladatel Juniorklubu HK), M.Doležal a J. Koudelka. Jejich nástupci se později stali v Modelklubu V.Jelen, J.Ferbas a ing E.Souček společně s několika žáky a juniory, jež se podařilo udržet vždy po krátkou dobu v nějakém kroužku.

Soutěže se konaly v těch dobách bez stavebních pravidel a ani při zajištěné dostatečné bezpečnosti účastníků i diváků. Naštěstí se nepřihodily žádné vážné kolize. Od roku 1962 byla stanovena soutěžní pravidla, popsána nutná bezpečnostní opatření při všech „raketových“ akcích, způsob a organizace postupu z nižších soutěží až po soutěže celostátní, stejně tak jako výběr do reprezentačních družstev na ME a MS.

Počínaje rokem 1972 byli nejaktivnější – J.Ferbas, ing Souček a V.Jelen a s nimi, podle okolností skupiny žáků a juniorů.

V roce 1961 dosáhl na 1. místo v přeboru ČSR J.Prokop a pak ještě J.Koudelka a V.Jelen první na místa na dalších přeborech ČSSR a na Spartakiádě 1975.

Nejúspěšnější byl bezesporu Josef Ferbas, který reprezentoval nejen Modelklub HK, ale celou republiku na Mistrovství Evropy v roce 1993 v Rumunsku, v roce 1995 na Slovensku, v roce 1997 v Turecku a na Mistrovství světa 1994 v Polsku(10. místo) a v roce 1996 ve Slovinsku. Obvykle v kategorii raket a S3a padák a v kategorii S1A(výška).

V roce 1967 byl Modelklub HK pořadatelem Mistrovství ČSSR ve Vrchlabí. Mezi tím získal J.Ferbas například v roce 1972 na přeboru ČSR v Mladé Boleslavi dvě druhá místa -raketoplány S4C a S4D a pak na Mistrovství ČSSR v Bánovcích n/B – 1. místo v S4A, 2. místo v S4B a 3. místo v S4D.

Mimo sportovní činnost fungovali členové Modelklubu jako sportovní funkcionáři-komisaři, bodovači na celé řadě soutěží. Ing E.Souček byl také po několik let předsedou raketové sekce SMČR do roku 2010.

V průběhu trvání klubu řada členů representovala Československo a posléze Českou republiku na Mistrovstvích světa a Evropy, kde získali i medailová umístění – V.Horyna, J.Šafler, J.Kodýtek, Z.Řeháček, J.Ferbas.

Letecké modelářství má v HK silnou tradici související nesporně s místním letištěm a leteckou akademií. Dnes tu působí vedle dvou modelářských klubů, čtyři profesionální výrobci modelů letadel vyvážejících do mnoha zemí světa, dvě modelářské prodejny(oproti jednomu poválečného koutku v papírnictví pana Roudného v Pospíšilově tř.), ještě nedávno také malé nakladatelství letecké a leteckomodelářské populárně naučné literatury(publikováno deset titulů během 10 let) a je zde po 4 roky vydáván internetový populárně naučný magazín Akademie letectví.

Mimo to je zde ještě profesionální výrobce ultralehkých letadel -TL Ultralight, působí zde letecká záchranná služba a letecká škola Delta systém Air, Letecké služby HK, několik s letectvím spojených firem na letišti a nedávno ještě i letecké muzeum společně s Flying Circus, což je skupina létajících replik dřívějších letounů( od podzimu r. 2011 na letišti Ráby pod Kunětickou horou).

Hradec Králové byl po mnoho desetiletí neopomenutelným centrem leteckomodelářského dění a svými dvěma permanentními stadiony pro modely letadel a na nich pořádáných akcích, se legendárně zapsal do povědomí stoupenců této líhně letectví na celém světě. To není nadnesené hodnocení. Stačí se pozeptat jinde než u nás doma. Dnes je tento klub vlivem mnoha okolností( zejména finančních) bohužel v útlumu, v porovnání s dřívějšími aktivitami a rozsahem členské základny, i když mnohé iniciativy ještě úplně nezanikly.

Na druhé permanentní asfaltové ploše o rozměrech 100 x 50m, kterou Modelklub rovněž v roce 1974 vybudoval v rámci akce „Z“, určené jako modelářské letiště pro radiem řízené modely, je aktivit modelářů z Hradce Králové a blízkého okolí výrazně více, i když zde jsou veřejná klání v tomto oboru zájmové činnosti pouze sporadická. Tato plocha s přilehlými loukami, propůjčená nedávno magistrátem města druhému modelářskému klubu – Juniorklub Hradec Králové, je střediskem více druhů poletujících modelů letadel v mnoha dnech v týdnu a místem konání propagačních akcí pro školní mládež.

Takže oba modelářské kluby, které jsou nevýdělečnými institucemi a mají neopomenutelnou snahu přispět svými činnostmi k účinnému a pro společnost prospěšnému využití části volného času především mládeže, což zajišťují nehonorovanou prací ve svém volnu jejich obětaví členové, jsou na okraji zájmu těch našich volených zástupců a placených úředníků magistrátu, kteří by měli být schopni a ochotni tyto činnosti správně posoudit a nejenom rozepisovat výše nájmů. Podivná zdůvodnění, že je málo peněz a teď snad ještě nastává jakási krize(píšeme to v lednu 2012), nesvědčí o jejich prozíravém přístupu. Za dřívějšího tak zvaného „pseudokomunizmu“ byly tyto a podobné činnosti chápány mnohem pragmatičtěji a pro chod společnosti využívány jak jen to šlo. Teď se jedná o nepředstíraný nezájem těch co mohou vyjít takovýmto aktivitám vstříc a to není pro vývoj současné společnosti, kterou jsme si přáli, dobrá vizitka.

Za pomoci pamětníků, konkrétně pánů Karla Koudelky, Jiřího Fikejze( od toho nejvíce), Jaroslava Šaflera, Ing.Evžen Součka, St. Prokeše, Vít. Jelena, ing Vl.Tomka doplnil J.Lněnička 27.7.2011, 5.11.2011, 6.1.2012, 14.1.2012, 24.1.2012, 10.2.2012 a také za pomoci podkladů a poznámek od panů Z.Řeháčka , J.Dobiáše a V.Horyny. Jiné zdroje se zatím nepodařilo zajistit.

Je velmi pravděpodobné, že některé okolnosti nebo jména osob zde nejsou uvedeny, protože se nepodařilo vyhledat záznamy ani ústní podání o tom co se všechno během tohoto období, za jejich přítomnosti nebo jejich přičiněním, přihodilo. Také zde nebylo možno využít úplně všech dohledaných podkladů, protože by to zabralo mnoho stran, mnohdy i nezáživných.

Nebylo také vůbec záměrem někoho nebo něco vyzdvihovat nad ostatními.

Cílem této informace, která nechce a ani nemůže být precizním historickým pojednáním, bylo shromáždit to co se shromáždit dalo do dnešních dnů a připomenout to všem, kdo o to projeví zájem. Protože čas, „ten oheň, který nikdy neuhas´“, nemilosrdně maže minulost. A například z těch co byli u počátků v roce 1951 zbývají v HK již jen tři : Jiří Dobiáš, Václav Horyna a ing Jaroslav Lněnička.

Leden 2012 ing Jaroslav Lněnička

Přílohy : více než 170 různobarevných dokumentů na nichž jsou zachyceny různé doklady, dobové modelářské příručky(ukázky z nich), zápisy ze schůzí(jen výtahy o průběhu), příklady tehdejších modelů, certifikáty ze školení a o rekordech, části výsledkových listin, pozvánky, PF, dávný soupis brigádnických hodin a spousta fotografií z let 1952 až 2011.

P.S.I. Tato zpráva nemá být nekrologem za tím vším co zde bylo uděláno a dosaženo.

Spíše by měla být povzbuzením pro ty mladší, aby pokračovali v tom co dokázali a dokázat by i oni mohli společně s těmi dříve narozenými a v návaznosti na díla těch co zde již nejsou.

J.L.

P.S.II. Také se nespoléhám na to, že by se moje dobrovolné úsilí setkalo s objektivním zhodnocením a uznáním u všech, kteří se k tomu budou cítit pomazáni promluvit.

Bylo to také díky pochopení několika jednotlivců, kteří mně poskytli materiály ze svých osobních archivů, abych je mohl použít.

Doufám však v to, že se podařilo alespoň zčásti uchovat něco z toho k čemu zde po několik desetiletí docházelo. To byl rozhodující smysl celého počínání.

20. 2. 2012 © Ing Jaroslav Lněnička, ještě stále člen Modelklubu HK