Jednoho květnového dne roku 2007 jsme se sešli s p. ing J. Janovcem a vedli jsme několikahodinovou debatu o leteckém modelářství. Shodli jsme se na tom, že se složení v „leteckomodelářském lidu“ změnilo velmi výrazně a to směrem k provozovatelům létajících strojů. Stavitelů modelů vlastních či ze stavebnic ubývá. Je stále více zájemců o modely hotové nebo téměř hotové, připravené k létání.
Konstatovali jsme také na základě vlastních i získaných několikaletých zkušeností, že se vzrůstajícím počtem provozovatelů, zejména radiem řízených modelů, ubývá znalostí o principech létání u těchto nových stoupenců leteckého modelářství. Je stále více majitelů modelů všelikých velikostí, kteří pokládají létání s nimi za tak snadné, že se nechtějí o jeho podstaty nijak zvlášť zajímat. Dokonce existuje jakási nepřímá úměrnost mezi tím jak velký model majitel vlastní a jeho znalostmi.

V leteckém modelářství to dnes příliš neplatí. Vždyť létání je tak snadné a „konec konců jsou to jenom hračičky“, říkají mnozí. Některé tyto hračičky jsou však již svými nekontrolovatelnými účinky velmi nebezpečné a poskytují možnosti dříve nemožné – všeliká komerce a pod.
Postupuje se však často cestou získávání informací od úst k ústům. To mnohdy vede k situaci dětských her „na tichou poštu“. Na začátku je řeč o něčem a na konci již o ničem, co by stálo za poslech. Je to cesta omylů nebo také zvaná „cestou slepých uliček“, kdy si jedinci z různých důvodů prošlapávají svoji vlastní cestu poznání zdlouhavě a amatérsky nasloucháním zaručených zpráv od jiných. Při tom často zbloudí, nemluvě o ztrátách finančních.

Vzrušení je však nemine téměř nikdy, protože mít možnost ovlivnit pohyb létajícího stroje podle svých vlastních představ je nesmírně lákavé. Co na tom, že se představa přetváří v hromádku trosek na zemi, na stromě či ve vodě. Koupí se nový stroj. Snad to tak má i trochu být.

Je ověřeno, že u stoupenců „leteckomodelářského cechu“ dochází k personálním obměnám během 5 až 7 let. Přicházejí noví, často mladší a jiní nás zase opouštějí. A to byl hlavní důvod k tomu, abychom se shodli již tenkrát s p. Janovcem na tom, že snad zase nastává čas podat známé a již mnohdy i omšelé, ale stále platné informace o aviatice těch menších i nejmenších létajících strojů těm, kdo je postrádají. I když mnozí tuto ztrátu ani nepociťují.

Uvolil jsem se k tomu, že sestavím nějaké materiály pro ty kdo o to budou stát a podal k nim gramotná vysvětlení, abych jim pomohl překonat mnohá úskalí ve snaze dostat svůj létající stroj – jedno i víceplošník, vrtulník, multikoptéru a možná i montgolfiéru do vzduchu a vidět jeho úspěšný let.

Za tím účelem pořádáme ve spolupráci s Domem dětí a mládeže v Hradci Králové setkání, kde se předem dohodnutá témata probírají a jsou doprovázena obrazovou prezentací a předanými písemnými materiály.

Je to o sobotách . V současné době je v druhé polovině dubna 2013 na pořadu 5. a 6. takové setkání.

Předpokládáme, že do konce tohoto roku, v případě zájmu, uskutečníme ještě dvě až tři taková setkání. Zatím těmito akcemi prošlo kolem 35 zájemců, z nichž většina se připojuje již potřetí.

3. 4. 2013 © Jaroslav Lněnička