Když už jsme si našli čas a prostor pro větší stroje pro chladnější klidné počasí, tak jsou i tací, co se spokojí se stroji menšími. Nemusí být ani ovládány. Provozovat je možné je nejen ve venkovním povětří, ale i ve větších halách v teple. Venku však poletí lépe. Těm je určena následující nápověda.

Na připojeném náčrtu je idea malého volně létajícího kluzáku. Stačí doplnit zbývající dimenze, shromáždit materiál a  věnovat tomu trochu více než asi deset hodin.

Trup může být zhotoven z lepené balzy ( buď 2 x 3 mm nebo 3 x 2 mm). V jeho přední části je otvor pro zátěž. Tato část je oboustranně potažena překližkou nebo dýhou tloušťky do 0,8 mm.  Doporučuji všechny hrany zaoblit co nejvíce, zejména část trupu před křídlem a pod ním.

Nosná plocha -křídlo má přední část z balzy tloušťky 6 mm zbroušené do tvaru podle obrázku. Střední část je tvořena žebry a zadní pak tvrdší balzovou lištou zbroušenou do klínu. Spodní hrany všech  profilů jsou tvořeny přímkami. Zadní, tvrdší balzová část  může být podle náčrtu podložena tak ( a tím mírně sklopena), aby bylo dosaženo  jejich  zvětšeného  prohnutí. To se projeví znatelným zpomalením letu a zvýšením výkonů. Není to však podmínka nutná. Vzhledem ke zvolené štíhlosti křídla a také zajištění potřebné stranové stability je tvar  jeho vzepětí zvolen podle náčrtu. Vnější lichoběžníkové části mohou být geometricky zkrouceny plynule do „negativů“ (záporný úhel) asi do -2°.

Ocasní plochy jsou tvaru rovná deska z lehké balzy tloušťky 1,5 mm. Vpředu zaoblené a v zadní části oboustranně zbroušené. Vodorovná ocasní plocha je uložena ve svislé ocasní ploše nad trupem, jak patrno z obrázku.

Křídlo je potaženo vhodným lehkým netuhým materiálem (papír, tkanina) a třikrát lakováno.

Tvary všech částí kluzáku by měly být zhotoveny s dostatečnou pečlivostí a přiměřenou přesností. Pak by měly být jednou lakovány bezbarvým lakem a obroušeny brusným papírem zrnitosti 400. Teprve potom jsou připraveny k dalším pracím a případnému sestavování.

To by měly být postačující instrukce pro stavbu. .

Předpokládané polohy těžiště jsou naznačeny na výkrese.  Jak již mnozí vědí je tato okolnost bezprostředně spjata s úhlem seřízení nosné plochy  a vodorovné ocasní plochy (VOP). Proto je osa souměrnosti profilu VOP   rovnoběžná se spodní hranou středního profilu křídla. Při zalétání ubíráme nebo přidáváme zátěž do otvoru v přední části trupu tak dlouho, až stroj letí ustáleným letem. Ani nezrychluje a ani nezpomaluje. Tvar jeho letové dráhy je podobný přímce. Pokud s tím nejsme spokojeni je možné opatrně nakrucovat okrajové části VOP nahoru- model začne zvedat přední část trupu nebo dolů- model začne klesat přídí k Zemi.

Pokud bude letová hmotnost modelu co nejmenší, poletí pomalým letem. Pro létání v silnějším větru přidejte opatrně několik gramů zátěže do předku trupu nebo připevněte její násobek (zde to může být i 40-50 g)na bok trupu v místě těžiště

Pro zatáčení může být využito mírného ohnutí horní části svislé ocasní plochy ( v níž je uložena VOP). Nebo velmi opatrně nestejného nakroucení okrajů křídla. Ne však obojí, bez následného odzkoušení, najednou.

Tento kluzák umožní po zalétání poznat velmi dobře letové stavy v klouzání, klesání i zatáčení. To je zejména pro začínající adepty letectví velmi instruktivní. Pro akrobacii určen není.

1. 12. 2013 © Jaroslav Lněnička