Jak napověděl článek z 1.5.2014,tak se bude jednat o jakési podnícení o návrh jednomístného kluzáku o rozpětí 11 metrů a později třeba 13 metrů. V jejich předpokládaných výkonech však není zas tak propastný rozdíl, aby bylo nutné volit větší rozpětí. To však záleží na každém zvlášť.

Možná, že příznivá odezva nebude významná. Doba je nyní dost jiná.

Mělo by se  jednat o pokročilejší amatérskou stavbu s předpokládaným počtem výroby dvou až čtyře kluzáků. Jeden by bylo asi málo. A navíc jeden kus by trval jedinci zbytečně dlouho. Ne asi méně než 3,5 až 4 roky. A to již vyprchá značná část prvotního nadšení a ostatní se zase pohnou mezitím kupředu.

Optimální by byla asi skupina 3 až 4 nadšenců s potřebnými pracovními návyky,  řemeslnými zkušenostmi a výrobními prostory. Některé části jako třeba řízení, ovládání kormidel a ocasních ploch, podvozek a podobně bych doporučoval nakoupit u renomovaných firem s nezbytnými certifikacemi a podle nich konstruovat a stavět sousedící a navazující díly stroje. Usnadnilo by to také uznání způsobilosti stroje.  Je zbytečné plýtvat časem i úsilím na něco co je již odzkoušeno. S nezbytnými finančními náklady s tím souvisejícími bude nutné se smířit. Pak by se mohl takový stroj vyrobit během asi 1,5 až 2 let a to alespoň ve dvou exemplářích.

Nemalý a prospěšný rozsah informací k již obdobně navrhované činnosti je možno najít v tomto magazínu a sice v číslech 5 a 6 z roku 2010. Je zde poměrně rozsáhlá dokumentace o tom jak jsme si představovali vyrábět 13 metrový kluzák. I když se jedná o materiály trochu starší je to podnět ve výkresové dokumentaci významný. Některé tehdy dostupné navrhované materiály by se však měly změnit. Ke slovu by měly přijít ve větší míře kompozitové konstrukce, i když to není  bezpodmínečné.

Trup kluzáku je koncipován pro robustnějšího pilota v tělesných rozměrech (výška 190 cm) s hmotností (včetně svačiny) 100 kg. Skoro všechny části trupu jsou sestaveny z rozvinutelných ploch, takže například negativní formy by nemusely být téměř zapotřebí. Postačit by měl vhodný přípravek. To zásadně ovlivňuje celkovou situaci finanční neboť jeden decimetr čtverečný plochy negativní formy je počítán na 800 – 1 000 Kč. Náčrt bokorysu trupu, při jeho šířce 660 mm v místě pilota, je v následujícím obrázku.

V dalším obrázku jsou náčrty dvou tvarů nosných ploch pro rozpětí 11 metrů a tvar a rozměry vodorovné ocasní plochy. Ta je umístěná na svislé ocasní ploše(SOP) snad ani ne kvůli její očekávané vyšší účinnosti, ale kvůli snížení pravděpodobnosti poškození při přistáních v hrubších terénech. Je opatřena souměrným profilem o tloušťce kolem 10%.

Nosná plocha je umístěna v horní části trupu hned za pilotem a je dvoudílná. O profilu jsme se zmínili již v předchozím článku, ale pro jistotu uvádím i zde jeho předpokládaný tvar.

Pokud by byl takovýto stroj opatřen vrtulovou pohonnou jednotkou, pak by měl postačit její příkon do cca 11 kW, při účinnosti vrtule kolem 85%. A to pro stoupání 2,5 m/s při rychlostech pod 100 km/h, přičemž by ve vodorovném letu mohlo být dosahováno rychlosti asi 150 km/h (za bezvětří).

7. 5. 2014 © Jaroslav Lněnička