I když zázračný profil nosných ploch létajících strojů zatím není k dispozici, mohou se třeba trochu prozkoumat okrajové podmínky jejich jiných tvarů, které nazývám „příšerkami“.

V tomto případě, když už jsme se o nich zmínili v našem magazínu v letech minulých, to bude jiný podivný tvar, jehož maximální tloušťka se nachází ve 100% hloubky profilu a jeho střední křivka má jeden inflexní bod, když nepočítáme náběžnou a odtokovou hranu.

Inflexní bod je místo na křivce kde se mění smysl jejího zakřivení.

S tou tloušťkou na konci profilu to není  něco zcela  nového, protože statisíce modelů letadel vykonávají pohyb vzduchem ne úplně nepodobný letu a mají při tom v nosných plochách profily tvarů rovných desek konstantní tloušťky podél svých hloubek. Nemají mnohdy ani přední a ani zadní část nějak zaoblenou, aby se snažily usnadnit proudícímu vzduchu jeho nelehkou pouť podél křídel a ocasních ploch. Musejí však na to vynakládat mnohem více energie. To mnoha nadšencům nabírajícím adrenalin do svého krevního řečiště nejen nevadí, ale jsou z toho radostí skoro bez sebe.

I když to nebyl a ani není náš případ, myslím tím takové útvary coby profily nosných a ocasních ploch létajících strojů používat, nebude třeba na škodu jeden takový profilový patvar blíže posoudit.

Oč se jedná je zachyceno na následujícím obrázku.

A co jsme z toho pochytili uvedu zde, i když to zatím nikomu nevnucuji.

Takhle nějak vypadá ten malý létající stroj, jehož nosná plocha je z jakési izolační pěny. Má obdélníkový půdorys, vzepětí tvaru „U“ a po celém rozpětí tu příšerku z předchozího obrázku.

V dalším obrázku je stejný stroj s uvedením jeho některých charakteristik.

A nakonec ještě jiný pohled, aby vynikly nezvyklé tvary toho profilu.

Nebudu napínat čtenáře chtivé poznání nebo jiné zatěžovat kavárenskými teoriemi.

Připojím ještě k charakteristikám :

• polohu těžiště, která je v cca 35% střední aerodynamické tětivy
• úhel seřízení v rozmezí 3 až 3,2 stupně (lépe jsem to nezvládl změřit).

A teď několik neprofesionálních poznámek ke zjištěným výkonům a pozorovaným letovým vlastnostem:

1. při daném zatížení nosné plochy cca 10,9 N/m² se stroj pohyboval rychlostí kolem 4 m/s, když se to povedlo, protože bez ovládání bylo obtížné ho uvést vždy do ustáleného letu. Při uvedení stroje do zatáčky, což je známý trik létání nejen s neřízenými modely, se ulétnutá vzdálenost významně zvětšila

2. klouzavost se mohla pohybovat v rozmezí 7,5 až 8

3. podélná stabilita byla odpovídající poloze těžiště a úhlu seřízení. Když nepřišel poryv větru, tak model letěl ustáleně, přestože mohutnost VOP nebyla velká

4. příčná, respektive stranová, stabilita byla vyhovující.

A to je asi potud všechno.

Zkusím to však ještě jinak, protože pozorovaná chování byla zajímavá. Jak to říkají Angličané, když neoplývají značným nadšením nad tím co vidí, ale jsou zvědavi jak to dopadne příště.

Text opraven 18.8.2014.

10. 8. 2014 © Jaroslav Lněnička