Předkládám neprofesionální pokračování příběhu pohybů malého kluzáku povětřím Země tak jak se mi podařilo je pozorovat a některé informace z toho získat. Byl to jen  volně létající kluzák uvedený v první části tohoto příběhu, což velmi ztížilo sledované jevy neboť například i vítr o rychlosti kolem 1 m/s byl již značnou překážkou, která může  nemálo zkreslit výsledky. S tím jsem ale počítal, protože jsem s tím měl zkušenosti již z počátku 80. let minulého století.

Tentokrát jsem tomu však nevěnoval již tak rozsáhlé úsilí. Více než stovka pokusů však proběhla počátkem srpna letošního roku (2014) v průběhu několika dní, když bylo skoro bezvětří a teploty kolem 11ºC.

Z nich jsem bral na vědomí pouze jenom asi každý sedmý pokus. Ostatní byly ovlivněny nepřípustně k tomu, abych se o tom mohl vůbec zde zmínit.

V této části experimentování byla upravována zadní horní i spodní část nosné plochy.

A sice její tvar i tloušťka na odtokové hraně(stěně) v několika etapách.

Při tom byly, vždy po úpravě křídla nebo jeho části, zjišťovány délky uletěných vzdáleností, letové vlastnosti a přibližně i čas letu.

Tyto okolnosti se měnily v závislostech na provedených úpravách přibližně tak jak bylo předpokládáno. Se zmenšujícími se tloušťkami zadní stěny profilu, při čemž tvar i rozměry  jeho přední části až asi do 70% hloubky zůstávaly zachovány, se prolétnuté vzdálenosti zvětšovaly.

V následujícím obrázku je zachycen přibližný tvar původního profilu nosné obdélníkové plochy kluzáku( viz první část článku ) a také jeho stav po poslední úpravě.

Z obrázku je patrné jak mohutná byla tloušťka odtokové hrany profilu u jeho původního tvaru a také jak ještě nezvykle tlustá byla po všech úpravách i u profilu konečného.

Bylo využito postupně celkem 6 úprav. Zde jsou uvedeny společně s dosaženými klouzavostmi kluzáku:

0. původní kluzák bez úprav – klouzavosti v rozmezí 5 až 5,5

1. úprava : zmenšení původní tloušťky zadní spodní části profilu o 2 mm a to jen na okrajových částech křídla („uších“ ) – klouzavosti v rozmezí 6 až 6,5
2. úprava : stejný postup i ve střední části křídla – klouzavosti 7 až 7,5
3. úprava : zmenšení tloušťky zadní horní části profilu o 2 mm, zase jen na „uších“- klouzavosti 8,5 až 9
4. úprava : stejný postup i na střední části křídla – klouzavosti 9,5 až 10
5. úprava : další zmenšení tloušťky zadní horní části o 2,5 mm, tentokrát po celém rozpětí – klouzavosti 10,5 až 11
6. 6. úprava : celková tloušťka  snížena obroušením zadní horní části na konečnou hodnotu odtokové hrany  cca 6 mm – klouzavosti 10,8 až 11,4.

Poloha těžiště nebyla během celého testu měněna.

Úhel seřízení byl nepatrně zmenšován nakrucováním konců VOP, když docházelo k změnám byť i slabounkého vánku. Rychlost letu se podle očekávání nepatrně zvýšila.

Míra podélné stability byla poplatná koncepci  a hlavně tomu, že to byl neřízený kluzák.

Kdo bude chtít může těchto neprofesionálních a pouze přiměřeně přesných informací případně využít k potřebným účelům. Doporučuji neopomenout významný vliv podkritického Reynoldsova čísla na podávané výkony a letové vlastnosti, též. Při vyvinutějších podmínkách proudění a ne tak brutálně tlustých odtokových hranách se výkony i vlastnosti změní podstatně. Také například program „Profili 2 Pro“ již tolik při zjišťování aerodynamických charakteristik  nevzdoruje.

25. 8. 2014 © Jaroslav Lněnička