Ano je to přibližně tak, že za posledních 45 let vznikly u nás 3 dvoumotorové létající stroje pro více pasažérů. Z nich jeden byl velmi, a možná ještě občas by mohl být, úspěšný, druhý byl zadržen hned na startu a třetí se snaží dostat do kruté aviaticko-komerční soutěže ještě dnes,taky.

Krátká naše neprofesionální a ani historicky motivovaná připomínka se bude týkat snažení týmů lidí soustředěným kolem jednoho moravského letiště a sice v městě Kunovice. A to asi od roku 1969 až dodnes. To je zhruba 45 let, kdy kunovický LET měl co říci do branže takovýchto létajících strojů a snad ještě moci bude, a kdy také druhý kunovický tým (na jiném konci toho samého letiště) se jménem EVEKTOR  nastoupil podobnou strastiplnou pouť.

Moc bychom jim oběma přáli úspěch, protože čas, což je ten oheň co nikdy nevyhas´, nechává zaniknout mnoho myšlenek a  zkušeností, my co jsme se vyučili mimo jiné rusky tomu říkáme know-how a engineering, a ty  se později znovu s obtížemi obnovují.

Takovéto „ideové exhumace“ jsou totiž vždy velmi ztrátové, což by si neměl takový stát jako my často dovolovat. Účinnost spolku zvaného parlament, který jsme si obvykle ze zoufalství zvolili, je menší než 9%-ní účinnost Wattova parního stroje na počátku průmyslové revoluce před více než 200 lety. Je to pro tento českomoravský národ velmi ponižující a ……..Za další věty bych mohl být asi nařčen za ledacos a možná i žalářován. Takže k naší aviatické věci.

V roce 1969 byl stvořen, samozřejmě se na tom pracovalo již nějakou dobu před tím, dvoumotorový hornokřídlý létající stroj s označením L 410 nebo také Turbolet. 

Jeho dvoučlenná posádka měla mít možnost převážet až 19 cestujících do vzdáleností kolem 1 500 km ve výškách asi 6 000 m a rychlosti asi 400 km/h. Letoun mohl mít maximální letovou hmotnost 6 600 kg a byl opatřen dvěma motory například Walter M 601 o výkonech po 560 kW.

Měl, a také to uměl, vzlétat přes 11m překážku při teplotě 15 stupňů Celsia na dráze ne delší než 560 m a přistávat z 15 metrové výšky na dráze 500 m dlouhé.

Těchto letounů bylo vyrobeno více než 1 100 kusů a v roce 2010 se mohl například prodávat za 4 mil EUR.

Jeden jeho exemplář je v následujícím obrázku z hradeckého letiště v roce 2014.

Mezitím se tato firma v letech 1981-82 rozmáchla k dalšímu rozvoji a hodlala vyrábět stroj větší s dvoučlennou posádkou, maximální letovou hmotností 14 500 kg pro 40 cestujících, který měl dolet 1 200 km ve výšce 10 500 m( ve verzi s 26 cestujícími dolet 2 400 km). Stroj byl vybaven dvěma motory Walter M 602 o výkonech 1 500 kW, které zajišťovaly rychlost letu cca 480 km/h.

To však nebyl veselý příběh. Letounů bylo vyrobeno celkem jen 6 kusů a poslední z nich údajně slouží kunovickým hasičům!!

A v roce 2004 nový majitel firmy „výrobu“ úplně zastavil a během dvou let nechal zničit výrobní přípravky i zbývající rozpracované díly.

Tento stroj je v následujícím  obrázku.

Pak se restrukturalizovaná firma zmohla ještě v roce 1999 na to, aby využila svoje schopnosti a zkušenosti k tomu, že nabízela dopravní verzi původního Turboletu(L410) pro 3 kontejnery nebo volně ložený náklad o hmotnosti 2 000 kg. Ten byl označen jako   L 420, ale nebyl nikdy vyroben. Jeho náčrt je v obrázku následujícím.

Původní název kunovické letecké výrobny byl změněn na Aircraft Industries, má nového ruského majitele, ale zřejmě to zatím mnoho nepomohlo.

Mezitím akcie českého leteckého průmyslu začaly, mimo výrobu kluzáků a několika typů ULL, klesat do zapomnění. Po zpackaných, snad ne jenom záměrně, privatizacích se dostaly do velkých potíží legendární aviatické firmy například Aero Vodochody, již zmiňovaný LET Kunovice a otrokovický Moravan.

Stát si nedokázal ohlídat životaschopnost takovýchto podniků disponujících obrovským zázemím a lidským potenciálem, které při správném vedení by byly schopny obstát ve světové konkurenci, jako to dokázaly v minulosti kdy byly podmínky podobné. Místo toho dal, stát, průchod amatérsko-subjektivním a dravčím konáním všelikých firem, jimž umožnil privatizaci majetku hmotného i duševního o němž neměl, nebo nechtěl mít, povědomí.

Ale to bychom se zase dostali k tomu, že naše hodnocení vlivu dřívějších i současných pomazaných „principálů“ ekonomiky, jakožto pouhé společenské(nikoliv exaktní) vědy ve spojení s politikou, což jsou bohužel dvě strany téže mince, by pro ně nedopadlo dobře.

Takže nově vzniklý kunovický podnik jménem EVEKTOR založený počátkem 90. let minulého století se znovu pustil do odvážného „donquichotského tažení“ a začal s vývojem, konstrukcí a stavbou nového českého létajícího stroje pod názvem EV-55 Outback.

Ten je na dalších dvou obrázcích jak jsme je  získali na jednom konci kunovického letiště u příležitosti jeho oficiálního seznámení se s ovzduším Země, kam jsme dostali pozvání a kde jsme také byli.

Je to stroj s dvoumístnou posádkou o maximální letové hmotnosti 4 600 kg pro 9 až 14 cestujících pohybující se ovzduším Země  rychlostí až 408 km/h s doletem 2 600 km ve výšce 8 800 m, což mu umožňují dva motory o výkonech po 400 kW.

Vzlet přes 15 metrovou překážku při 15 stupních Celsia v nadmořské výšce 2 000 m dokáže na dráze 610m a přistání za týchž podmínek na dráze 650m.

Do dosavadního snažení bylo vloženo cca 800 mil Kč a dalších cca 400 mil Kč je třeba pro další nezbytné testy v průběhu cca 2 let, aby byla získána potřebná certifikace pro poletování těchto strojů po celém světě.

K tomu se uvolil malaisijský investor, který by zřejmě byl schopen zajistit odbyt vhodného počtu letounů na teritoriu, kde má jistý vliv.

 Všichni kdo přišli do kontaktu s letectvím vědí, že vyvinout eroplán dostatečných kvalit a letových vlastností je sice podmínka nutná, nikoliv však postačující. Takových nadšenců již bylo dost. Jestli nenásleduje rychlý prodej na trhu je celá investice finanční, intelektuální i společenská obrácena vniveč.

Abychom „nefušovali“ všelikým managerům, prognostikům, bezcitným finančníkům a jiným hráčům na trhu, který má všechno vždycky vyřešit, jak se snažil kdysi „velký český ekonom“ napovídat nám všem, tak raději tuto informaci ukončím.

A sice takto:

přejeme všem v Kunovicích, aby se jim podařilo získat potřebné podpory při výrobě nových českých létajících strojů a tento vyspělý průmysl, podle nějž se dá usuzovat na jeho celkovou vyspělost a schopnost státu, dodal na světový trh výrobky, které nezaměstnávají pouhé skladníky cizích firem. Pouhé vlastenectví, které s tím asi souvisí, je nám zatím „šuma fuk“. Zde se jedná o přežití vyspělých technologií a tím i nemalé části obyvatel tohoto státu.

Hodně štěstí s EV-55 a novým L 410. Stejně tak i snad s novým dvoumístným kluzákem.

2. 8. 2014 © Jaroslav Lněnička