Již jsme nějakou dobu nevypustili do světa nějaké konkretní informace z proudění kolem létajících strojů a tak se to pokusíme teď trochu napravit. Bude se jednat, jak jinak, o disciplinu zvanou aerodynamika a z ní o několik údajů o profilech nepohyblivých nosných ploch letounů do hmotnosti kolem 500 kg.

Přestože se stavba takových strojů nerozvíjí, alespoň u nás, tak jak by mohla a asi i měla, protože teď jsou předmětem značného zájmu UAV zvané například „drony“, tak zde přesto umístíme krátkou informaci z toho na co je možné dosáhnout i tady v ČR. Neboť to souvisí s posláním našeho „KLUBu  A“, jak jsme popsali v minulých několika našich článcích.

Budou to dva profily tlouštěk a prohnutí vyhovujících jakýmsi sportovním nebo turistickým letounům zařazovaným například do třídy ULL. Na modely letadel se pak dostane brzy v budoucnu.

Pomohu si na úvod obrázky, které jsem sestavil již před časem a jsou nyní umístěny v našem jiném  souboru zvaném „Aviatické komiksy“.

 To však je ve skutečnosti podstatně jinak. Stručně je to zachyceno v obrázku dalším.

A tak podobně je to v letectví stále a nejinak. A kompromisy jsou v této branži nedílnou součástí tvůrčí činnosti. Někdy je to zábavné, podnětné a úžasné a jindy zase velmi frustrující. Což je kouzlo tvoření nových věcí a v našem případě létajících strojů.

Jak by se mělo doporučit postupovat v případě jednotlivců nebo malých skupin amatérských stavitelů letounů je asi zhola nemožné. Přesto se pokusím naznačit jak by to třeba mohlo být. Konečně to ale může být dost jinak, což záleží na okolnostech taková nevšední dění provázejících.

To co bude uvedeno v dalších řádcích nikomu nevnucuji. Jen na některé okolnosti aviatiku provázející skromně upozorňuji a  je to přehled neúplný:

1) Co a jak a kdy a kam a s kým…. hodlám převážně létat

2) Jak velký by měl být ten stroj a také jak by měl vypadat (na to dá hodně lidí, zejména ženského pohlabví)

3) Jaké stavební materiály a technologie by mohly a měly být využity. Jaká životnost stroje se předpokládá a také jak často se bude poletovat a kde se bude „hangárovat“

4) Kolik je vhodné do takové činnosti vložit energie a času

5) Kde je možné nakoupit potřebné komponenty, materiály,…

6) Za jak dlouho si takový stroj postavím nebo pořídím a jaké s jeho provozováním souvisí  povinnosti

7) Kolik to všechno bude stát

8) atd, atd…..

Jistou a neopomenutelnou žádostí, především amatérských stavitelů, o něž se snažíme i bez jejich souhlasu opatrně pečovat, jsou nesporně PROFILY NOSNÉ A  OCASNÍCH  PLOCH a případně ještě vrtulí. A o těch se trochu zmíníme.

Budou to prozatím dva návrhy profilů nosných ploch ULL nebo experimentálů. Oba mají tloušťky nejméně 18%. Snad by si zasloužily ještě trochu „vyžehlit“, aby „přibraly na kráse“.

První z nich je upravený profil Jana Janovce, který nás stále virtuálně doprovází při našich konáních. Předpokládá však kompozitovou konstrukci.

A druhý je jeden z mých pozdějších, použitelnější na konstrukci celodřevěnou či nějak jinak materiálově kombinovanou bez tolik přísnějších nároků na přesnost výroby.

Oba profily budou pro motorové stroje s menšími potřebnými výkony, než je například asi 75 KW na hřídelích jejich motorů.

Nechtěl jsem používat vztlakové klapky, tak jsem proto a také kvůli dostatečné pevnosti a tuhosti křídla bez použití nějakých vnějších výztuh, použil trochu tlustší profily s přiměřeným prohnutím. Klopivé momenty se mi nepodařilo odvrátit tolik, kolik jsem si přál. I když jejich průběh není zase tak nepříznivý jako u profilů jiných.

Oba návrhy profilů nosných ploch s některými aerodynamickými charakteristikami a souřadnicemi jsou v následujících obrázcích.

Zde je obrys profilu se souřadnicemi:

Tady jsou poláry.

A zde klouzavosti se součinitelem klopivého momentu.

A tady je obrys druhého profilu se souřadnicemi:

Jeho poláry:

 Klouzavosti a součinitel klopivého momentu:

To jsou tedy dva naše příspěvky k případným úvahám o možných pevných nosných plochách  o velikostech mezi 9,5 až 10,5 m², aby byla splněna podmínka minimální rychlosti letu do 65 km/h, jak žádá ultralehký mrav.

Je samozřejmě možné využít i profily jiné, neméně vhodné. To už záleží na každém tvořiteli („pachateli“) takových létajících strojů.

Profily nejsou určeny pro akrobatické stroje. V podstatě jen pro poletování na vzdálenosti do cca 1 000 km a maximálními, déle využívanými rychlostmi letu do 200 km/h.

Například by s uvedenými profily:

jednomístný ULL s nosnou plochou kolem 8,5 m² by mohl s motorem o výkonu do 30 KW dosahovat maximální rychlosti letu kolem 200 km/h a stoupavosti až 4,5 m/s a jeho minimální rychlost by nepřesáhla 65 km/h.

U dvoumístného stroje by již nosná plocha musela být výrazně větší a maximální rychlost s obdobným motorem by nebyla větší než asi 165 km/h.

15. 4. 2015 © Jaroslav Lněnička