A teď se dostavil iniciativně další zájemce o umístění v této soutěži, aby upozornil svými vlastnostmi na možnosti využití u jednomístných lehkých minikluzáků do rozpětí 11 m určených k poletování v lokalitách blízkých letištím nebo na vhodných vlídných svazích.

Koncepce by mohla být taková, aby byla co nejlevnější, nejméně pracná, dostatečně spolehlivá a alespoň průměrně výkonná čímž by mohla umožňovat létání „plachtové“ i přiměřeně motorizované. Což by si přál a chtěl každý. Co je pro to alespoň minimálně třeba udělat???

Předpokládáme-li hmotnosti pilotů do cca 90 kg pak zbývá na vlastní drak stroje 100 kg. To sice není moc, ale pomocí širší rešerše dostupných podkladů souvisejících s konstrukcemi jednoduchých dřevěných kluzáků by to nemělo být úplně neschůdné.

Po čem se bude pídit většina případných zájemců nebude nic jiného než profil nosné plochy a její velikost a tvar. Pak také její pevnost a přiměřená tuhost v rozmezí násobků od cca -2g do cca 4g. Nepředpokládá se zbytečná velká maximální rychlost, která by jednak zkomplikovala pracnost a cenu, přinejmenším, a také ohrozila bezpečnost létání. To by nemělo smysl!!! Jedná se přece o amatérské stavby pro létání v pohodě pro pilota i jeho nejbližší příbuzné a známé.

Tak tady je jeden z možných návrhů nepříliš tlustého profilu, předpokládající jednoduché vyztužení nosné plochy například lanky.

Jeho koncepce je založena na dostatečné pevnosti a vyhovující tuhosti obdélníkového křídla s nepříliš velkým klopivým momentem příznivého průběhu s ohledem na podélnou stabilitu.

Napočítané (jak jinak) poláry jsou pro předpokládaný rozsah letových rychlostí a přiměřeně striktní přesnost výroby uvedeny v dalším diagramu.

A v dalším náčrtu je jedno z možných řešení uspořádání nosné plochy s „měkkým“ potahem. Pravděpodobně by bylo pragmatičtější vytvořit menší „D-skříň“ v přední části křídla kvůli jeho pevnosti i kroucení. Tak jak je to zvykem u dřevěných konstrukcí mnoho desítek let.

Když by měl takovýto jednoduchý kluzák letovou hmotnost do 190 kg pak by při skromném zakrytí pilotního prostoru  mohl dosahovat nejlepší klouzavosti nejméně 16,5 při rychlosti letu 75 km/h a nejmenšího klesání asi 1,1 m/s při cca 60 km/h. Nejmenší bezpečná rychlost letu by nemusela být vyšší než asi 48 km/h.

Jestliže by byl takovýto stroj opatřen vhodnou pohonnou vrtulovou jednotkou  o výkonu asi 8 KW postačovala by  nejen pro rychlost letu 95 km/h ve vodorovném letu, ale i pro stoupání 2 m/s při rychlosti až 80 km/h.

Nyní se vrátíme ještě k modelům letadel a sice prostřednictvím profilu o tloušťce kolem 8,7% v následujícím obrázku.

Představíme-li jeho některé poláry, které jsou v diagramu dalším, můžeme usoudit na použití u středně velkých a větších modelů letadel, převážně asi kluzáků.

Jejich průběh napovídá na příznivá očekávání výkonů od Reynoldsových čísel nad asi 45 000. Při nižších hodnotách jsou velmi pravděpodobné potíže jak ve výkonech tak i v letových vlastnostech.

Připustíme-li tento profil na soutěžní pódium a přiodějeme-li ho do vybraných kostýmů včetně vnitřních „fazón“,  pak to může dopadnout třeba tak,  jak naznačují další obrázky. Přiměřený, zdvořilý potlesk publika by mohl být na místě.

A aerodynamicky zkroucené křídlo, když se někomu bude líbit dvojice PP 3 uprostřed a PP 2 na okraji, je v dalším obrázku. Geometricky zkroucená tato plocha není,  to jest do menších úhlů náběhu na okraji, ačkoliv by být nepatrně mohla.

Publikum vyznávající tloušťky nepříliš veliké by spokojeno být mohlo.

Ti ostatní by zřejmě přivítali profily korpulentnější, protože jsou zastánci pomalejších pohybů, ale při zachování svižných letů potřebných při větrných podmínkách. Což jsou požadavky zdánlivě protichůdné, ale ne nesplnitelné. Aniž by bylo třeba měnit zakřivení profilů podél rozpětí, například pomocí všelikých druhů klapek či slotů.

Snad se při naší přehlídce PP vyskytnou i takové možnosti pro použití „tlouštíků“.

30. 7. 2015 © Jaroslav Lněnička