V průběhu činnosti tvorů honosících se názvem  homo sapiens, to když naši dávní předci opustili zřejmě koruny stromů a naučili se chodit, ale pak vzájemně ničit, se neustále objevuje snaha podmanit si to co mají ti druzí. Tato nešťastná vlastnost bude zřejmě trvat ještě dost dlouho. Lidstvo, pokud se toho „dožije“, má na to ještě asi 4 miliardy let, než zanikne Země jakožto jedna z planet sluneční soustavy.

Jedním z těchto průvodních jevů lidských činností jsou agresivní války o moc, o ženské, o vodu, o jídlo, o teplo, o léky a také u více vyšinutých jedinců směšná snaha například dosáhnout nesmrtelnosti. To všechno, ale i jiná neblahá lidská konání, mnohdy „vybavena“ nějakými náboženstvími, jsou provázena válkami menšími či většími, až celosvětovými.

To by snad jako úvodní neprofesionální poznámka prostého obyvatel zeměkoule mohlo postačit. Protože se chceme dobrat především aviatických témat, jakkoliv s předchozími poznámkami úzce souvisejí.

Proč se o tom zmiňujeme, když tento magazín je určený především pro aviatiku a její příznivce? Nu je to proto, že letadla, jakožto zčásti dokonalý prostředek k ovládnutí atmosféry Země, náleží stále mezi nejprogresivněji se vyvíjející obory lidské činnosti a jsou proto všelikými jednotlivci, skupinami či dokonce národy, zneužívána k podmanění toho co vlastní jiní.

Takže v tomto velmi krátkém článku je  velmi stručně a proto i nedokonale připomenuto něco málo z toho co vzniklo jako létající prostředky určené k agresi a podmanění si cizích území. Ať již jakkoliv zdůvodněnými. Bude zde připomenuto, ač se to všem nemusí líbit, několik příkladů vojenských kluzáků z více zemí. Zdaleka ne všech, které se do takové činnosti vložily.

Tyto neblahé snahy, provázené vynaložením mnoha materiálních a finančních prostředků, posloužily sice k určitému rozvoji aviatiky, ale také k utrpení mnoha lidí.  Využil jsem k tomu různých pramenů, jichž je na internetu dostatek. Na dalším snímku je příklad jednoho neúspěšného řešení ze SSSR.

V návaznosti na tyto letouny určené pro transport vojska i smrtící techniky uvedu jako protiklad několik příkladů kluzáků pro občanskou, to jest zásadně nevojenskou aviatiku, jimiž se snažíme upozornit, nejen v tomto magazínu a v KLUBu A, na nádherná dobrodružství nacházející se v atmosféře Země, pokud se jich dotknete v bezmotorových létajících strojí, bez agresivních úmyslů.  Máme na mysli zatím jen amatérský přístup při tvoření takovýchto letounů.

Pak je tu několik dalších obrázků na nichž jsou uvedeny některé z prve zmíněných „létajících rakví“, jež měly napomoci vítěznému postupu na území nepřítele, ale staly se častokrát posledním bytím vojáků  státu, který je vyslal do boje

Z Wikipedie, jakožto jednoho z pramenů jsem čerpal informace, zejména z následujícího –List of World War II -military gliders. Kde je uvedeno například kolem 50 typů kluzáků pro agresivní válečné akce, z nich byly některé využity zřejmě licenčně. Některé typy byly velmi neúspěšné, jiné zase až moc, měřeno počtem obětí a obsazených cizích území. Celkem se jednalo o číslo ne příliš vzdálené desítce tisíc kusů.

Konstrukce kluzáku byla podřízena minimalizaci nákladů, s přijatelnou taktickou účinností a to vesměs s malým ohledem na ztráty na životech dopravovaných a také vysazovaných vojáků. To se povedlo jen někdy.

Takže bylo využíváno hojně dřevěných materiálů, ocelových trubek a plátěných potahů. z čehož plyne, že i přes instalované kulomety a dokonce i kanony a letové vlastnosti a výkony kluzáků, se jednalo o neefektivní a v podstatě bezbranné řešení útočných akcí, jež se staly předmětem hrátek politiků a mnoha vojenských velitelů. Takové jsou ale všechny násilné a válečné akce co je lidstvo lidstvem a bude to tak, bohužel, asi až do jeho vymizení z planety.

Koncepce a poslání kluzáků, jichž se zastáváme v tomto magazínu a v KLUBu A, s těmi prve uvedenými nemají zhola nic společného. Snad jenom to. že jsou to vesměs letouny bez pohonu a pro jedno či dvoučlenné posádky.

Tady jich je připomenuto několik, ač by jich mohlo být mnohem více.

Asi by se mohlo s jejich velikostmi skončit kolem 9,5 m. Menší rozpětí jsou již diskutabilní, snad jen někde pro příhodné větry a svahy.

Odpustil jsem si komentáře k provedení, technickým řešením a výkonům, u těch zlých kluzáků, protože se k tomu necítím být povolán.

K našim návrhům kluzáků je ale poměrně dostatek dřívějších informací jak v tomto magazínu tak i ze setkání KLUBu A, jehož příští bude v říjnu t.r., tak je již zde dalším textem nedoprovázím.

13.8.2016                                                                          Jaroslav  Lněnička