V hradecké tiskárně DUKASE je těsně před dokončením útlá – 112-ti stránková publikace formátu A5, v černobílém provedení na křídovém papíře a barevnou obálkou, obsahující 75 stran textu. Zbytek tvoří obrázky, fotografie a náčrty toho s čím jsem se po mnohá desetiletí stýkal v aviatice, ač jsem v ní nebyl profesionálem.
Taková by měla být obálka:
Obsah se týká období od roku 1944 až do dneška. Tolik toho již pamatují, i když jsem také na mnohé zapomněl.
Jsou zde zmínky a postřehy o všelikých letounech s nimiž jsem se setkal ať již aktivně či pasivně.
Byl to : SG 38 (dost důvěrně), Meserschmitt – Gigant, Grunau Baby II, Kranich II, Habicht, Schwalbe, helikoptéra VR-3.2, MIG 15, TU 104 A, MIG 21, Klemm, Sokol, Fiesel-Storch, Trident, IL 18, IL 62, Boeing 747,Trenér, AERO 45, Faeta, Scout, Piper Seneca,Vivat, L 410, Condor, Duo Discus, Sokol, Blaník, AN 2, Airbus, …..
Pak také o dřívějším plachtařském výcviku u nás, o tom jak jsme se snažili před desítkami let o objektivnější informování o aviatice ve světě, o nepřátelském prostředí pro mnohé zastánce volnějšího přístupu k občanské aviatice u nás za předchozího režimu, o pokusech uplatnit svoje a jiné nápady u menších letounů motorových i bezmotorových u nás za posledních 25 let, o navrhování a testování vrtulí, o úspěšných pokusech proniknout do ne úplně známých zákoutí aerodynamiky velmi nízkých rychlostí , o leteckém modelářství ani nemluvě apod.
Mnohým čtenářů tohoto magazínu to může připadat třeba jako tlachání staršího vysloužilce. To se nedá vyloučit. Ale to nemá být tím proč tahle knížečka vznikla. Vhodné informace, upozornění, zkušenosti, příklady vynaložených úsilí a obezřetnost ve snaze dosáhnout touženého cíle obsažených v této aviatické publikaci, ať si každý, kdo to bude číst, najde sám.
Tuto, zřejmě moji poslední publikaci, protože příležitost by měli mít již mladší, bude možné sehnat v některých knihkupectvích a obchodech s aviatickými a modelářskými produkty.
A také prostřednictvím tohoto magazínu.
Mohlo by to být již během tří až čtyř týdnů.
31. 10. 2016 © Jaroslav Lněnička
Dnes jsem rozeslal první desítky tohoto povídání mezi stoupence aviatiky a také do modelářské firmy JINO v Hradci Králové.
Snad za to nebudu „lynchován“. Troufl jsem si totiž zveřejnit poměrně dost skutečných jmen a hlavně to, co jsem s nimi měl za „doteky“.
J.L.