Letecké modelářství je podhoubím veškeré aviatiky a obdobně je  i raketové modelářství  neopomenutelným prvkem kosmonautiky. Zůstaňme však pro tentokrát jen u aviatiky.

Na letecké modelářství jakožto zájmovou činnost pohlíží nemalá část aktivních účastníků aviatiky s despektem. To jest s větším či menším pohrdáním. A následně s tím spojeným nezájmem. A to je věc špatná.

Je to snad jen neznalost těch co takto smýšlejí a pokládají letecké modelářství za jakési hraní si se špejličkami, lepidýlky, papíry, kompozity, pěnovými hmotami atd. A podivují se pobíhání po loukách, letištích či kopcích po celý rok. Ti tolerantnější utrousí na svých tvářích jakýsi shovívavý úsměv.

                  

Nebudu se vracet k tomu co všechno jsem v aviatice a zejména v leteckém modelářství prožil. Bylo by to na velmi dlouhé lokte a stejně by se to asi minulo účinkem.

Pokusím se vyjádřit svoje mínění stručně.

Letecké modelářství je něčím co trvale podepírá aviatiku bezelstně a všeobecně.

Je to přirozená iniciativa těch, kteří mají podobně jako jiní vyspělí živočichové snahu přizpůsobovat se nově vznikajícím podmínkám života na Zemi s nimiž se lidstvo potýká neustále. Je to jeden z projevů jejich přirozeného existenčního výběru.

Ti co se pokusili jednou, dvakrát a vícekrát postavit a uvést své vlastní malé, ale někdy i kolem 10 m rozpětí, létající stroje do vzduchu mají jednak představu o tom co aviatika je, co přináší společnostem lidí s gramotnými lídry, jak se podílí na rozvoji techniky bez níž by lidstvo bylo někde hodně vzadu, co přináší poznatky těm co se jimi zabývají a jak pomáhá všeobecnému rozvoji.

Kdo se zabýval leteckým modelářstvím aktivně a postavil několik svých vlastních či převzatých létajících strojů, ten se seznámil důvěrněji s několika řemesly bez nichž by byl v životě dost bezradný a mnohdy i bezbranný. Jsou to přinejmenším řemeslné poznatky a praktické zkušenosti ze strojírenství, elektrotechniky, chemie, komputerů a obecně z fyziky a také, ač se tomu mnozí brání, i z matematiky.

Mimo to se musel dotyčný aviatický příznivec stát přístupným pro příjem důležitých informací potřebných k tomuto konání v tak zvaném malém letectví, což se následně u něj projeví příznivě v jakémkoliv zaměstnání, které podstoupí.

Neopomenutelné je i osvojení si prací v týmech různého zaměření pro dosahování co nejlepších výsledků v jejich konání.

Je to samozřejmě za cenu vynaložení nevšední energie a úsilí. Bez toho, jak vypovídají ti úspěšnější mezi námi, to není možné skoro nikdy. Jen tak je možné dosáhnout výjimečnosti a to v čemkoliv o aviatice ani nemluvě.

Pouhá intelektuální bravura, kterou naštěstí mnozí z nás disponují, je podmínkou sice nutnou nikoliv však postačující. Vyžadován je i trénink a nadprůměrná píle, jež jsou nezbytnými součástmi takových nevšedních činností. Také vnitřní disciplina, ať již při činnostech jednotlivců či v týmech, není opomenutelná.

Jsou to velmi důležité charakterové vlastnosti člověka obecně, pokud chce nějak vyniknout.

Mohu například připomenout jak jsou renomovaní výrobci modelů letadel upřímně zděšeni z toho jak někde probíhá výroba ULL. Tak by oni nemohli postupovat pokud chtějí na trhu uspět nebo na soutěžích vítězit.

Snad stojí i za zmínku, že dnešní modely letadel jsou schopny pokrýt rychlosti letu v rozsahu 10 km/h až 850 km/h.

Mimo to experimentování s modely letadel, ve snaze kupříkladu ozřejmit některá zákoutí dospělé aerodynamiky nízkých rychlostí a jim odpovídající mechaniky letu, je využíváno již od samotných počátků letectví a to přinejmenším z kraje 19. století. A to ještě vynechávám Leonarda da Vinciho.

Zmenšené vzorky kompletních letounů či jejich částí a detailů využívané v aerodynamických tunelech jsou v podstatě také výsledkem leteckého modelářství, postaveném na profesionální bázi. Sám jsem si to před časem nějakou dobu vyzkoušel.

Jiným příkladem je dosažení letu lidskou silou, pro níž se stalo před desítkami let inspirací a zdrojem důležitých informací letecké modelářství. Byl to letecký modelář a plachtař Paul Mc Cready.

Dalším jiným příkladem je obrovský boom multikoptér, náležejících do skupiny zvané drony, které byly vyvinuty z poznatků a zkušeností hojně převzatých z leteckého modelářství. Využívají toho bohužel převážně vojáci, ale bez poznatků z aerodynamiky nízkých rychlostí k nimž došli modeláři již před několika desítkami let, by se k tomu hned tak nedostali. Rovněž u toho jsme například počátkem 70. let minulého století byli, když jsme testovali řadu profilů v aerodynamickém tunelu při Reynoldsových číslech do 300 000. Tyto výsledky vzbudil nemalý zájem například ve Stuttgartu a pak třeba v Austrálii.

Tyto příklady, a mohl bych poukázat na další, nemohou potvrdit, že letecké modelářství je  jen pouhá zábava a poskakování ve volném čase po loukách či kopcích.

Mnozí obyvatelé Země a bohužel i některé „výkonné“ organizace nemají se svými úředníky ani tušení oč se jedná. A tak nechávají tyto iniciativy ležet ladem.

Jsou slepí a hluší k tomu jak by mohlo být letecké modelářství využíváno neuvěřitelně účinněji pro potřeby národního hospodářství.

Při tom je také velmi dobře známé, že letečtí modeláři jsou mnohem úspěšnějšími adepty nejen leteckého výcviku i mimo působení aeroklubů, ale a to značně, i jako nadprůměrně kvalifikovaní pracovníci v mnoha lidských činnostech.

Velká škoda pro nás pro všechny!!

Není mně z toho nijak veselo, ale jinak to za daných okolností asi jinak u nás i v budoucnu nebude.

Velmi pravděpodobně by pragmatičtější přístup, zejména účinnější podpora, k tomuto profesionálně-zájmovému odvětví, kterému se věnuje několik desítek tisíc našich občanů, byl celkově prospěšný. Což bych si přál.

Taková přání se však plní jen zcela výjimečně.

14. 2. 2017 © Jaroslav Lněnička