Je nedělní ráno – 23.4.2017, čas 2,30h SEČ a toto je neúplný a proto méně dokonalý dokument o tom, jak může probíhat činnost při stavbě létajících strojů v současné ČR.
Ještě jsem to trochu doplnil v květnu a červnu 2017.
S respektem k úsilí všech těch, kteří se jakkoliv přičinili o to, aby se člověk mohl přemísťovat v atmosféře Země a to v jejím trojrozměrném prostoru, sestavuji tento příspěvek. Je to možná troufalé, ale ne bez nadějí, že to přispěje k zintenzivnění takových mimořádných úsilí i v době, která je stále komplikovanější.
Dovolím si nyní opomenout stroje lehčí vzduchu, stroje s rotujícími nebo jinak za letu pohyblivými nosnými plochami, bezpilotní prostředky ( UAV, UAS), včetně modelů letadel a všeliké jejich kombinace.
Bude se jednat pouze o létající stroje s pevnými plochami v uspořádání – nosná plocha doplněná obvykle plochami ocasními. Samokřídla však nejsou vyloučena.
Po nějaké krátké době, počátkem května 2017, ještě připojuji, že úsilí,které věnujeme možnostem amatérských staveb létajících strojů zatím neuvadá. Nijak se sice nerozšiřuje, což může být i třeba tím, že ho nijak barnumsky nepropagujeme a už vůbec nenaháníme donátory či jinak potentní příznivce, kteří by se takového úsilí účastnili.
Jestli se nebude cítit aviatické společenství v tomto státě jakkoliv dotčeno, mohu uvést několik příkladů jak by bylo možno atmosféru Země létajícími stroji s pevnými křídly více vyplnit. I při vědomí toho, že profesionální výrobci například ULL, z toho nijak nadšeni nebudou, neboť i oni jsou živi chlebem, který zhotoví a chtějí ho prodat.
V následující neúplné tabulce jsou uvedeny očekávané výkony menších letounů, jež jsem se osmělil navrhnout během několika posledních let.
V tomto státě je v kompetenci organizace s názvem Letecká Amatérská Asociace ČR se sídlem v Praze schvalovat, registrovat a organizovat stavbu a provozování několika typů lehkých a menších letounů. Pro to jsou vytvořeny nezbytné dokumenty, jejichž splnění a dodržování je podmínkou nutnou pro jejich vznik a provoz. Zároveň je třeba neopomenout nezbytné kontakty s Úřadem pro civilní letectví také z Prahy.
A pak je již jen třeba dostatek odvahy, píle, zručnosti, nezbytných znalostí, vytrvalosti a potřebných financí, to obvykle na prvním místě, aby k takové aviatické činnosti mohlo dojít. Pro ty kdo chtějí pouze zakoupit a provozovat nějaký takový létající stroj stačí dostatek peněz a pilotní licence.
Jak to tedy například bylo s kluzákem „Rorýs 12“, se pokusíme popsat stručně na dalších stránkách.
Nejdříve začíná jakási zasvěcená debata o tom co by to mělo být za stroj, i když již budoucí stavitel nějakou představu má. A to asi o tom:
- jestli letoun motorový či bez pohonu
- jak asi velký
- dvou nebo jednomístný
- k jakému poletování by ho rád používal a jak často
- z jakých materiálů by mohl být sestaven
- a v neposlední řadě kolik by na to chtěl věnovat peněz.
Taková diskuze se obvykle s vhodným konzultantem protahuje několik týdnů, i déle a mnozí z potenciálních zájemců ji ukončí. Ti co zůstanou mají o velmi zajímavou náplň života pak postaráno nejméně na jeden a půl roku, když se jedná o výjimečně příznivé podmínky. Obvykle je to dvojnásobek. Někdy je to i více než pět let.
A JAK TO TEDY PO ROZSÁHLEJŠÍCH DISKUZÍCH DOPADLO?
Rorýs 12, jakožto jeden z možných příkladů menších jednomístných kluzáků, byl na základě vlastních i jiných zkušeností a znalostí koncipován asi dva roky. Jednalo se o souhrn informací z aerodynamiky a mechaniky letu, stavebních zkušeností a dostupných materiálových možností od více amatérských i profesionálních výrobců obdobných letounů, respektování platných předpisů k tomu účelu pověřených institucí, přiměřených konstrukčních vloh stavitele stroje, materiálových možností,…….
Takže nakonec výchozí koncepční údaje byly následující:
Pilotní prostor pohodlný pro pilota s výškou do 185 cm a hmotností do 100 kg (včetně oděvu, obuvi, nápojů o objemu 0,5l a jídla o hmotnosti 500g). Za tím účelem bude minimální vnitřní šířka kabiny v místě sedačky 655mm. Mohlo by to být menší, asi i 620mm.
Letoun bude hornoplošník s uspořádáním ocasních ploch ve tvaru „T“. A to buď bezmotorový nebo s pomocnou zaklápěný pohonnou jednotkou o výkonu kolem 25 kW a nádržemi o obsahu do 20 l pro samostatný vzlet, stoupání do výšky kolem 600 m a následný vodorovný let do vzdálenosti cca 120 km, rychlostí cca 165 km/h (za bezvětří).
Nosná plocha není aerodynamicky ani geometricky kroucena. Bude vybavena pouze aerodynamickými brzdami a bude bez klapek.
Křídlo je třídílné, bez vzpěr s připojovanými vnějšími částmi a případně vyměnitelnými okrajovými nástavci, které umožní změnu rozpětí až o 1 m. Střední část křídla bude obdélníková a bez vzepětí. Obě vnější části budou mít tvar dvou lichoběžníků, kde budou umístěna křidélka a mírné vzepětí.
Profil nosné plochy bude stejný po celém rozpětí a s maximální tloušťkou nejméně 16,5%.
Tvar VOP bude lichoběžníkový s plochou kolem 9 % plochy křídla a se souměrným profilem o maximální tloušťce 10%.
A navrhovaný profil nosné plochy je včetně jeho některých aerodynamických charakteristik v tento.
Předpokládané použití kluzáku bez pohonu : buď jen v okolí letiště s akčním radiem do 15 km nebo přelety do vzdálenostech až cca 350 km anebo pro vícehodinové plachtění na svahu.
Start bezmotorového kluzáku – navijákem nebo aerovlekem.
Start kluzáku s motorem v délce cca 200 m s následným stoupáním a překonáním 15 m překážky ve vzdálenosti dalších cca 150 m. Předpokládané stoupání rychlostí kolem 2,8 m/sec.
V úvahu přichází travnatá, ne příliš měkká, letištní plocha.
Umístění nádrží je ve střední části křídla a v trupu.
STAVBA
Bylo dohodnuto, že budou použité dostupné materiály a strojní vybavení v návaznosti na výrobní možnosti a zkušenosti stavitele.
Libor Knápek se projevil velmi rychle jako aviaticky gramotný občan a konstruktér, v čemž mu zajisté pomohly jeho zkušenosti se stavbou a provozováním modelů letadel o rozpětí 6 až 10m. To byla a je jeho výhoda, která se současnou vytrvalostí a zaujetím pro věc je velmi solidní zárukou úspěšného dokončení vlastního létajícího stroje a to v poměrně krátké době.
I když tyto příznivé okolnosti byly vzaty v potaz bylo postupně domlouváno, že:
- trup bude vyroben z vhodných kompozitových materiálů
- nosná plocha a plochy ocasní pak budou ze dřeva a jejich nepohyblivé části potaženy překližkou
- povrch trupu bude broušen a podle potřeby opatřen vhodným nátěrem a všechny dřevěné části pak potaženy plastovou folií
- všechny i vnitřní dřevěné povrchy ochráněny nátěrem proti vlhkosti.
Budou vyrobeny nezbytné přípravky pro dodržení tvarů a jejich požadovaných tolerancí, což si vyžádá poměrně značného úsilí i času. Určitým předpokladem pro to byla úvaha o tom, že takovýto kluzák bude vyroben v počtu 4 – 6 kusů.
Díly potřebné pro kompletaci a funkci stroje – řízení, podvozek, táhla, kryt kabiny a pod budou buď zakoupeny nebo v kooperaci vyrobeny.
Přístroje nutné k provozu kluzáku pak budou zakoupeny s certifikáty.
POHON KLUZÁKU
Protože není zatím dostatek informací o dostupných pohonech elektromotory, nehledě k vysokým pořizovacím nákladům, bylo rozhodnuto, že v trupu bude umístěn spalovací motor opatřený vrtulí vhodného průměru, který bude vyklápěcí v případech provozu.
Jedná se především o autonomní start kluzáku, stoupání do potřebné výšky a následný vodorovný let na potřebnou v vzdálenost.
Spalovací motor bude opatřen podle potřeby regulátorem otáček a pomocnou elektrickou jednotkou pro případné restartování během letu.
Dřevěná vrtule bude dvoulistá s průměrem do 1 200 mm.
V průběhu stavby kluzáku jsou některá původní rozhodnutí podle potřeby měněna, takže po jejím dokončení se kluzák bude poněkud lišit v detailech oproti některým dřívějším návrhům.
28. 4. 2017 – 8. 6. 2017 © Jaroslav Lněnička
P.S.
Nyní, to jest v listopadu 2017, je již hotova VOP a nosná plocha.
Stejně jako skoro všechny kovové ovládací prvky. Vyrábí se vrtule pro výkon kolem 22 kW o průměru 1 200 mm.
Je připravovaná stavba trupu, zřejmě kompozitovou sendvičovou technologií.
Takže na jaře příštího roku by mělo dojít k finálním montážním činnostem.
Nějaký čas si to ještě vyžádá.
J.L.
21. 11. 2017 © J. Lněnička
Nejnovější komentáře