Je značný počet stoupenců nejen leteckého modelářsví neboli UAV, kteří se nechávají unášet všelijakými létajícími stroji s jednoduchými tvary a profily nosných ploch. S nimi potom, protože jsou prakticky vždy motorově předimenzovány, vyvádějí ve vzduchu kousky při nichž by případná posádka, pokud by šlo o skutečný letoun, velmi rychle zemřela. To vyhovuje nejen jim, ale také hlavně výrobcům takovýchto strojů. Ti zjednodušují výrobní náklady co nejvíce. Výsledkem je sice jejich větší zisk, ale i deformace poznání těch, kteří tyto malé stroje používají. Mají totiž pocit, že létá všechno co má křídlo a motor.

Také ještě nevyhynuli hledači zázračných profilů, kteří stále doufají, že naleznou „Profilové Eldorádo“. Snad je to i dobře. Naposledy jsme o tom psali v našem magazínu loni.

Oč běží nyní? Nechal jsem se trochu vyprovokovat diskuzí na jednom modelářském webu, kam se snesla v poměrně krátké době malá smršť diskuzních příspěvků. Jedná se o nosné či ocasní plochy, které mohou být sestaveny(slepeny) z několika různě hlubokých a tlustých lehkých desek. Profily pak mají tvar měnící se skokem. Vzpomněl jsem si na svoje starší experimenty s podobnými nosnými plochami, když ještě nebyl PE  v takovém množství a kvalitě, PP vůbec ne, k dispozici. Tak jsem ty experimentální stroje dělal z balzy. Jeden z letitých a nedokončených příkladů, ještě na něm jsou pavučiny, je v následujích třech obrázcích. Bylo to asi před 30 lety.

Celobalzové kluzáky nevelkých rozměrů s rozpětími v rozmezí 400 až 600mm se chovaly celkem jako spořádaně  létající stroje. Jejich výkony však byly očividně horší ve srovnání s těmi, v jejichž nosných plochách byly profily s konturami plynulými, bez skokových změn tvaru. Letové vlastnosti byly  přibližně srovnatelné. Tuto experimentální cestu jsem po několika týdnech opustil, když jsem testoval asi 6 kluzáků ve volné atmosféře a vypouštěl jsem je z tribuny dostihového závodiště s počáteční výškou startu kolem 3,5m. Bylo to za bezvětří nebo jen slabounkého větru. Kluzáky, pokud se mi podařilo je uvést do správné polohy a hlavně rychlosti letu, se pohybovaly ustáleným letem do vzdáleností několika desítek metrů.  Mnoho pokusů se  však nevyvedlo.

Pak jsem, před časem našel zmínku o KFm profilech, jež přihlásil jejich tvůrce v USA  jako originální řešení a nechal si je patentovat. Bral jsem to jako určitou zajímavost. Nic víc.

Když se však strhla již prve zmíněná diskuze na webu, tak jsem se uvolil pokusil s programem Profili 2.30a simulovat jejich předpokládané výkony. Jeden z tvarů je v dalším obrázku.

Nebudu zde rozvíjet všeliké hypotetické soudy o tom proč to je tak a ne jinak. Pouze přináším několik obrázků s geometrickými tvary a charakteristikami 4 profilů společně s napočítanými aerodynamickými charakteristikami . A jejich porovnání. Musím dodat, že Durantův program chvílemi spolupráci sabotoval a musel jsem mu „domlouvat“. Ale nakonec to nějak zvládl.

Jak to dopadlo a o co jsem se pokusil zachycuje 5 následujících diagramů.

Výsledky v podstatě potvrdily moje dřívější zkušenosti s takovýmito profily. Dál to nijak nehodlám rozvádět. Byl to pouze zajímavý experiment. V přírodě je, podle mě, mnoho jiných inspirujících námětů, které by stály za využití.

Každý z té skupiny nadšených obdivovatelů takovýchto profilů nechť si udělá svůj vlastní názor. Proto jsem to také sestavil.

5. 5. 2012 © Jaroslav Lněnička

P.S. Nedá mi to, abych v tento den nepřipomněl také sobotu 5.5.1945, kdy v Praze vypuklo povstání proti Reichu. Bylo podobně počasí, brzy odpoledne pršelo a já jsem ráno dostal 5 z německé kompozice. Lidi začali nosti trikolory a já jsem si vzpomněl, že jsem je před válkou jako malý hoch, také vídával. Byla to úžasná doba i když pro mnohé občany bolestná.

 J. L.