Aviatika rozlišuje dva základní druhy letadel. A to jednak letadla lehčí vzduchu, využívající Archimedova zákona a ta co jsou těžší než vzduch. Je tím míněna především jejich jednotková hmotnost ku stejné fyzikální veličině atmosférického vzduchu.

Silami, které jim umožňují setrvávat v atmosféře Země a dokonce se v ní pohybovat, to znamená létat nebo se vznášet jsou – aerostatický a aerodynamický vztlak.

U letadel lehčích vzduchu je to pouze vztlak aerostatický, když balony či vzducholodě, které sem patří, jsou naplněny plynem, jehož měrná tíha je menší než 1,22 kg/m³ u mořské hladiny.

Mohou to být plyny jako takové, například vodík a takové balony jsou zvány charliéry. Mezi velmi známé uživatele tohoto plynu náležely například Zeppelinovy vzducholodě, ale i mnohé jiné. Tyto náplně však byly dost nebezpečné vzhledem k jejich snadné výbušné vznětlivosti. Takže se postupně přešlo na helium, které je trochu těžší než vodík, ale také dražší. Je to však nevýbušný plyn.

Nebo  může být takovou náplní balonu horký vzduch a pak mluvíme o montgolfierách.   Ty se staly od doby svého vzniku, konec 18. století, nejrozšířenějšími vzdušnými plavidly. A tak je tomu i dnes.

Nebo se může jednat o současně použité dvě různé, ale od sebe oddělené, náplně takových létajících strojů.

My se v našem magazínu zajímáme hlavně o letadla těžší vzduchu, kterým zde bylo věnováno již více než tisíc stran a proto se o nich nyní nerozepisujeme.

Co však když se jedná o kombinaci letadla lehčího vzduchu s letadlem těžším než je vzduch?!

Takové létající stroje již byly sestrojeny. Jsou nazývány hybridními letadly a předpovídá se jim celkem příznivá budoucnost.

V tomto krátkém příspěvku se zmíníme o jednom z nich, který je právě podrobován dalším testům v Anglii, když „prožil“ svoje počátky v USA.

Je to hybridní vzducholoď Airlander , která vykonala jsou první oficiální půlhodinový let na letišti Cardingtone v Anglii 17.8.2016.

Tento stroj je zachycen v dalším obrázku při startu včerejšího dne. Obrázek je převzat z pramenů BBC.

Je to „plnoštíhlý“ stroj plněný 38 000m³ helia, o délce 92m, s celkovou hmotností 20t, který se má pohybovat převážně ve výšce 5km, cestovní rychlostí asi 150km/h, s vytrvalostí cca 5 dnů. Za předpokladů, samozřejmě jen našich, přijatelných účinností vrtulových pohonných jednotek kolem 80% a s prohlášením výrobce, že tvarovaný trup vzducholodě má poskytovat až 40% potřebného vztlaku( zřejmě aerodynamického) by mohla dosahovat rychlost stoupání skoro 5m/sec.

Stroj v průběhu montáže, kdy byl heliem plněn jeho kompozitový potah, je uveden v obrázku dalším.

Pro představu jak to asi může vypadat na letišti v Carlingtonu může posloužit obrázek další.

A pak je tu například pohled na přípravu montáže jedné ze 4 vrtulových pohonných jednotek o výkonu 325HP. Vrtulové jednotky jsou sestrojeny tak, aby umožňovaly vektorování tahu jak při startu tak i při přistání.

Z předchozích fotografií je ještě například patrné uspořádání, velikost a tvar vodorovné plochy a dvou svislých ploch, zřejmě souměrných profilů, které jsou upevněny i mezi sebou vhodnými lany.

Jiné poznámky nepřipojujeme, protože nemáme dostatek informací. Snad jen tu, že například boční poryvy větru mohou působit nemalé potíže.

18.8.2016                                                                                   Jaroslav Lněnička