Jakkoliv by se snad mohlo některému našemu příznivci, i tomu jinému, zdát, že náš magazín trochu zlenivěl, je to pocit dozajista klamný. O  tom podáme hned v následujících řádcích malý důkaz.

Je to historie nepříliš dlouhá a nemusí hned tak skončit.

Bude to nenáročné, i když i trochu poučné povídání o létajících strojích a jejich živoucích a zatím nedostižných vzorech. Jejich společných znakem je křestní jméno RORÝS.

Je to povídání o  jednom z ptáků, který je úžasným zástupcem ptačí říše se skvělými letovými výkony a vlastnostmi a také o tom jak se někteří aviatičtí příznivci snaží alespoň jménem se těmto okolnostem přiblížit.

Silueta tohoto zástupce ptačích druhů je  na prvním obrázku  s některými geometrickými a aerodynamickými charakteristikami.

 

V dalším obrázku je ukázku per jeho křídel.

Je to rorýs obecný, který hnízdí nejen po celé Evropě, ale i v Asii a severní Africe. Je to hmyzožravec, který ve výškách 2 až 3 km spí, pije a pěstuje sex. Dílka jeho života bývá kolem 7,5 let, ale dožívá se i 20 let.

Neustále létá a na zemi přistává pouze v období hnízdění. Rorýsi jsou schopni obměňovat například za letu i některá svoje pera v křídlech. Dříve snad hnízdili převážně ve skalách a pak se přizpůsobili na příklad možnostem obývat větrací otvory v panelových domech.

Některé informace uvádějí, že je schopen létat i 10 měsíců bez přistání a to průměrnou rychlostí kolem 35 km/h. Při tom je schopen létat občas i rychlostmi kolem 200 km/h. Denně prý uletí i více než 500 km za potravou.

Je také i v dalším obrázku.

 

Protože se jeho populace v posledních obdobích povážlivě zmenšuje patří mezi chráněné druhy.

Někteří lidé se snaží jim ulehčit pobyt u nás a tak zhotovují a na vhodných místech umísťují budky, kde by mohli hnízdit.

Já jsem se o to také pokusil a výsledek je patrný v dalších dvou obrázcích. Rorýsí budky mají být umístěné alespoň 4 m nad zemí a na místech kde nejsou v jejich startovací dráze vyšší stromy. Vzhledem ke krátkým končetinám mají rorýsi nemalé potíže při startech.

 

 

Zatím se žádní nájemníci neobjevili. Možná, že jsme jim nabídli malý příspěvek na bydlení. Počkáme do jara.

Pokud se týče příkladů uvedených výkonů rorýsů dlužno připomenout, že člověčí snažení není zase až tak pozadu, protože například vytrvalostní rekord kluzáku je větší než 50 hodin. Toho dosáhli Francouzi  a ještě před nimi Němci. Dosažená vzdálenost mohla převýšit 2 500 km. Úžasný lidský výkon, představíte-li si , že se jednalo o  nepřetržitý let ve výšce několika desítek metrů nad zemí více než dva dny a dvě noci. A to pouze s pohonem na „vítr“, což zřejmě využívají třeba albatrosi při tak zvaném „dynamic soaring“. Takže to s lidským snažením není zas tak špatné.

 

A teď k létajícím strojům stvořeným lidskou fantazii, která se zcela jistě inspirovala výtvory přírody.

Poprvé jsem použil jméno Rorýs pro model kluzáku, který je v následujících obrázcích.

Bylo to v letech 1996-1997 kdy menší firma s názvem Supermodel z Hradce Králové podle mých návrhů vyrobila a do všech světových stran zaslala postupně několik stovek těchto modelů a jejich variant. Byla to úspěšná akce. Osud byl však k ní méně vlídný   a tak po poměrně krátké době skončila.

 

 

Po několika letech projevila zájem jiná firma z Valašského Meziříčí, pro níž jsem navrhl jiné Rorýse ve více variantách a velikostech. Některé z nich jsou v následujících obrázcích. Jejich výrobce je „překřtil“ na Daidalose a Notose.

 

Tyto modely dosahovaly lepších výsledků pokud se týče jejich výkonů i letových vlastností. A byly v počtu několika set kusů rovněž rozeslány do všech světa stran.

Mezi tím a i potom jsem experimentoval  s více než desítkou menších Rorýsů, kde byla zastoupena hlavně „samokřídla“.

 

 

 

No a co z toho?? Mohla by znít netrpělivá otázka zklamaného čtenáře těchto řádků.

V roce 2016 se jeden velmi gramotný odvážlivec jménem Libor Knápek, ten stavěl před tím modely s rozpětím mezi 6 a 10 m, rozhodl pro jakousi spolupráci se mnou. Ta měla být naplněna návrhem jednomístného kluzáku s pomocným motorem o rozpětí 12 m.  K tomuto rozpětí jsem ho přesvědčil.

Pro tento kluzák s pohonem   jsem zvolil jméno „RORÝS 12“, který je již před dokončením, jak jsme o něm již několikrát psali.  Náčrt tohoto jednomístného kluzáku a několik obrázků dokumentujících stavbu je uvedeno dále.

 

 

 

Potah nosné plochy je z 3mm topolové překližky, takže tato torzní skříň společně s kompozitovým hlavním nosníkem při zátěžové zkoušce vykazuje průhyb pouze 12,5 cm.

A to by mohlo být o rorýsech i o Rorýsech zatím všechno.

20. 6. 2018 © Jaroslav  Lněnička

 

P.S.

Všimli jste si, že ptáci nemají SOP a přitom jsou neobyčejně obratní?!?!

J.L.